Halnoři běželi vstříc vyčkávajícím vojákům. Máchali kolem sebe mohutnými tlapami a postrkovali se navzájem. Vojáci v prvních řadách stáli pevně a sebevědomě, jakoby si ani neuvědomovali, jaké nebezpečí se k nim blíží. Monstra již byla na délku dvou kopí od vojáků, když se z nebe snesly dvě dračí letky.

Draci z první letky zaútočili na Halnory. Zadní tlapy pevně a přesně stiskly ramena monster. Halnoři se snažili vymanit ze sevření. Vrtěli se a řvali, draci však nepolevili. Odnesli rozzuřená monstra nad hordy skřetů a dračí stisk polevil. Halnoři nerozlišují strany, neznají dobro ani zlo, přátele či nepřátele. Když se rozzuří, ničí. Tak se z monster stali spojenci armády Tří. Vybíjeli si svůj vztek na skřetech, jelikož byli nejblíže. Falmon viděl první selhání útoku, nijak ho to však nerozhodilo. Mrknutím oka usmrtil rozzuřená zvířata.

Druhá letka si za svůj cíl vybrala Tvahry. Tentokrát však nešlo o přesun. Tvahrové jsou narozdíl od Halnorů inteligentní a jejich přemístění by tak postrádalo smysl. Přerostlí vlci již naopak věděli, že jsou ve značném ohrožení. Stali se prvním vojem a byli mimo území pod ochranou Pána. Přesto vytrvávali v běhu. Draci se snesli a všespalující dračí oheň olízl zemi. Vytvořili ohnivou hráz jíž se nedalo vyhnout. Vlci si byli dobře vědomi svých možností a dali se okamžitě na ústup. Několik Tvahrů nebylo dost rychlých a oheň s nimi vykonal rychlý proces. Na jejich místě zbyly jen hromádky černého popela. Vlci vynakládali veškerou svou sílu a energii do běhu. Snažili se drakům uniknout a zachránit si životy. Dva nebo tři Tvahrové zaostávali za zbytkem skupiny. Plameny dosáhly jejich chlupatých ohonů a proměnily je v ohnivé louče. Bolest pomalejším vlkům opět dodala energie. S ušitrhajícím zavitím zrychlili a předběhli zbytek skupiny. Jedním dlouhým skokem pak přeletěli první řady skřetů.Vmísili se do davu a snažili se uhasit rozšiřující se plameny, marně. Dračí oheň se nedá jen tak uhasit. Dohoří až tehdy, když spálí vše ve svém dosahu.

Začátek bitvy tak nevypadal pro Falmona nejlépe. První oslabující útok byl zmařen. Plán pána Zla to však nemohlo zastavit. Krajinou se rozlehlo zahřmění a z oblohy se snesl déšť. Nebyl to však běžný déšť. Falmon vyvolal magický déšť, který dokázal uhasit i dračí oheň. Proudy vody padající z nebe přinesly záchranu trpícím vlkům. Pro jednoho již bylo příliš pozdě, oheň spálil jeho zadní končetiny. Jediná záchrana pro něj byla smrt. Tu mu skřeti brzy dopřáli. Zbývající Tvahrové byli v pořádku a připraveni se mstít. Hlavní výhoda draků byla odebrána, nyní mohli využívat pouze své síly, rychlosti a inteligence.

Nastal opět moment vyčkávání. V tu chvíli otřáslo zemí zadutí. Ze Swipelnského lesa začaly vybíhat další hordy skřetů. Další zadutí a skřeti vybíhali i z Kapterských hor. Nekonečné zástupy skřetů obkličovali armádu Tří, naděje na vítězství začala pohasínat. Falmon nadále stál ve Velké Emunduirské bráně a usmíval se. Jeho plány se začaly naplňovat. Nepřátelská armáda začínala vypadat maličká, ve srovnání s jeho skřety. To hlavní překvapení však měl stále v záloze.

Nepřátelé Zla nadále stáli na svých pozicích a sledovali kupící se skřety. Nepřátelé byli v jasné převaze, vojáci však stáli pevně a nedávali najevo strach. Každý muž, drak i trpaslík byl rozhodnut bojovat do posledního dechu a vzít s sebou co nejvíce nepřátel.

Vteřiny se vlekly a skřetů stále přibývalo. Trvalo notnou chvíli, než přibývání ustalo. Nepřátel bylo ke dvěma stům tisícům a svým řevem přehlušovali naprosto vše. Byli si vědomi své převahy a nemohli se dočkat své šance zabíjet. Nikdo z nich se však neodvážil zaútočit jako první, všichni očekávali povel svého pána. Ten však nepřicházel. Najednou skřetí povyk ustal. Ticho protrhávalo jen bubnování vody o zem a brnění.

Nyní se krajinou rozlehl řev. Skřeti se otočili a upnuli zraky k Emunduiru. Falmon již nestál na svém místě v bráně. Další zařvání a z Emunduiru vyletělo cosi temného. Byl to drak, temně černý drak, mnohem větší než běžný drak. Křídla i ocas mu tvořil oheň, ten samý který mu zářil z očí. Sám Temný pán na sebe vzal tuto podobu, již nebude jen přihlížet boji. Osobně se zapojí. Skřeti opět propukli v řev. Zdvihali zbraně nad hlavu a vítali svého Pána v nové podobě.

Skřetí řev v jedné části hordy se změnil. Nezněl již vítězně, ale bolestně. Nastalo opět ticho. Vzduchem zasvištěly šípy a dopadly mezi skřety nejblíže Kapterským horám. Ozval se zvuk rohu. Jeho zvuk byl líbezný a lahodil lidskému uchu. Dokonce i trpaslíci ten zvuk rádi slyšeli, alespoň teď ano. Elfové po dlouhé době opustili svůj domov v Malhozu a vyrazili vstříc poslední bitvě. Elfové vyšli v několika řadách ze svého úkrytu a vyslali další šípy. Před lukostřelci stáli dva muži, jeden z nich však nebyl elf. Byl to vysoký a silný muž, vzhledem spíše čaroděj, než kdokoli jiný. Nikdo však nedokázal odhadnout, kdo to je.

Černý drak, který teď seděl na vrchním okraji hor Emunduiru, zařval. Řev utichl a v odpověď mu přišel řev skřetů, již nebylo nač vyčkávat. Jedna část společně s několika Tvahry vyrazila směrem k nově příchozím, zbytek pak vyrazil vstříc armádě Tří. Ani Elfové již nemohli překazit Falmonovy plány. Několik stovek elfů bylo příliš málo proti jeho armádě.

Lukostřelci vysílali jednu salvu šípů za druhou. Skřeti padali a přesto jako by jich neubývalo. Za každého padlého skřeta nastoupil jiný. První linie se střetli. Armáda Tří byla obklíčena, ze všech stran se na ni valili skřeti. Čarodějové se přemístili a starali se o své protějšky. Několik draků si vzalo na starost zbylé Tvahry, ostatní pak útočili na skřety. Země se plnila krví a měnila se v rudou kaluž. Elfové vyměnili své luky za meče a bojovali teď tváří v tvář se skřety. Draci byli dostatečně rychlí na to, aby zabránili Tvahrům na elfy zaútočit, přesto s nimi sami měli potíže. Draci jsou sice větší a silnější než Tvahrové, jsou však pomalejší.

Tvahr při útoku běhá kolem své kořisti a často mění směr. Jakmile je soupeř dezorientován, zaútočí na slabinu. Drak sice mnoho slabin nemá, ale i tak je má. Například pod spodní čelistí je kůže slabší a Tvahrovy zuby jí projdou. Dále jsou slabiny u kořenů křídel a tlap. Zbytek těla je chráněn neprostupným brněním z šupin.

Falmon seděl na vrcholu hor Emunduiru a pozoroval počátek svého ovládnutí Hamronu a následně celého světa. Jeho plán neměl chybičku, alespoň v to spoléhal. Přejížděl pohledem bitevní pole a byl spokojen s tím, co viděl.
„To tam hodláš celou dobu sedět, nebo se konečně také zapojíš?“
„Moji sluhové svůj úkol plní dokonale a zatím není potřeba, abych se namáhal, Brandoare“, odpověděl hlasu Falmon a podíval se na rudého draka, který se vznášel nad bitevním polem a pozoroval temného draka.
„Pak je tedy čas, aby ses také namáhal. Bude to Ty a já, drak proti drakovi. Co Ty na to?“ podal návrh odhodlaný dračí král. Falmon se zprvu jen drakově nabídce zasmál, pak ale zařval a vznesl se k nebi. Byl dvakrát větší než Brandoar a oheň z křídel a ocasu mu za letu vytvářel rudý závoj. Brandoar zařval v odpověď a vyrazil proti němu.

Falmon zamířil vzhůru a Brandoar za ním. Brandoar nabíral na rychlosti a pomalu doháněl černého. Falmon letěl stále výš, až se najednou zastavil a otočil se ke svému pronásledovateli. Okamžitě zaútočil. Brandoar jen s obtížemi uhnul a sám přešel do útoku. Naletěl Temnému na krk. Ten se po dračím králi ohnal křídlem a odrazil jej kus od sebe. Oba draci se teď vznášeli vysoko nad zemí.

„Začínáš mne nudit, dráčku“, zaduněl Falmon. „Čas Tvojí slávy skončil, králíčku. Tentokrát sis vzal příliš velké sousto“, dodal. Dříve než stačil Brandoar odpovědět, Temný zaútočil. Ohromnou rychlostí se snesl na rudého a předními tlapami zaútočil na jeho krk. Drápy bez potíží prošly drakovým brněním. Rudý zařval bolestí a Temný zaútočil znovu, tentokrát na křídla a bez milosti je potrhal. Již nebyla síla jež by dračího krále udržela na nebi a začal padat.

V tu chvíli se krajem roznesl dračí řev. Nebyl to však řev žádného z přítomných. Na západě jakoby se rozsvítilo slunce, které přinášelo světlo na smutnou podívanou. Magický déšť ustal a mraky zmizely. Nebe se projasnilo a do srdcí vojáků se vlila nová naděje. Falmon zařval a pokusil se znovu obnovit tmu. Jeho magie však selhávala. Ozval se další řev.

Ze západu zableskl takový zdroj světla, že na moment všechny bojující oslepil. Vřava boje na kratičkou chvilku ustala. Znovu se krajem rozlehl řev a na nebi se zjevili tři noví draci. Jeden zlatý, který se velikostí vyrovnal Falmonovi, za ním pak letěl rudý a menší zelený. Všichni tři letěli mnohem větší rychlostí, než je normální drak schopen. Zlatý najednou ještě přidal na rychlosti a přiřítil se nad bitevní pole. Naletěl nad skřety a spustil plamen. Skřeti byli ještě stále mokří z magického deště, proti zlatého ohni jim to však nepomohlo. Zbyl jen široký pruh popela a bolestný křik skřetů, jež oheň nespálil hned. Zlatý ani na chvilku nezpomalil a pokračoval dál v letu. Namířil si to přímo k padajícímu Brandoarovi. Zachytil jej ve vzduchu a opatrně jej uložil na zem. Brandoar byl dosud živ, příliš mnoho času mu však nezbývalo. Kedron teď neměl čas zdržet se u umírajícího krále. Jeho středem zájmu byl černý drak vznášející se vysoko na nebi.

Elendoar se nerozmýšlel a zamířil rovnou ke svému králi. Doletěl k němu a zkontroloval rány. Nebylo mu pomoci, Temného zásah byl smrtelný. „Elendoare, jsi to Ty?“promluvil s obtížemi umírající král. „Ano, pane, jsem to já“, odpověděl mladší drak se slzami v očích. „Omlouvám se Ti, Elendoare. Nikdy jsem Tě neměl vyhnat, ale porušil jsi tradice a postavil se tak proti mě. Nechal jsem se ovládnout hněvem, ale postupem času jsem pochopil, že pro záchranu naší rasy bude třeba zapomenout některé staré zvyky. Doba se mění a ani draci nemohou zůstat neměnní. Byl bych rád, kdybys po mě převzal vládu. Vím, že budeš dobrým králem a vůdcem“, více toho již neřekl. Brandoar zemřel. První dračí král odešel ze světa živých. Elendoar stál se skloněnou hlavou nad jeho mrtvým tělem a plakal. Říkávalo se, že draci jsou schopni takového silného projevu emocí jen ve výjimečných případech. Toto byl rozhodně ten případ

Falmon se hlasitě zasmál. Na jednu stranu mu dělalo radost sledovat cizí zármutek, na druhou stranu to však byl smích zoufalství. Domníval se, že se Kedrona zbavil, on však místo toho získal ještě větší sílu. Zlatý drak se krátce podíval na rudého draka a prudce vzlétl vzhůru. Nic ho již nemohlo oddělit od rozhodujícího střetnutí s Falmonem. Za letu se ještě stihl podívat na scenérii pod sebou, což mu dodalo další zuřivosti. V bojišti leželo mnoho mrtvých lidí a trpaslíků, dokonce několik draků. Skřeti však ztratili svou výhodu. Tvahrové byli všichni zabiti a draci opět mohli používat oheň, bitva se pomalu začala obracet k lepšímu. Přesto však stále nebylo rozhodnuto o porážce Zla a jeho Pána.

Kedron letěl vzhůru a ze země to vypadalo jako stoupající zlatá čára. Falmon na svého soupeře sebevědomě vyčkával. Stále předpokládal, že jeho spojení se Zlem mu dodá větší sílu, než by mohl získat Kedron. Přesto již i on cítil tlak pochybností. Kedron do něj v plné rychlosti narazil. Jeden na druhého útočil drápy i zuby. Ani jednomu se nedařilo projít obranou toho druhého. Nejdříve setrvačností pokračovali v letu, později však začali padat a ani jeden z nich se nesnažil pád kontrolovat. V hlavě měli pouze porážku nepřítele.

Kedron si jako první uvědomil, že touto cestou nezvítězí. Začal mírně řídit pád a vedl je zpět k Emunduiru. Falmon byl celý bez sebe. Neustále dorážel a útočil a nic jiného již nevnímal. Byl již jen kousek od Emunduiru, když Kedron roztáhl křídla a tvrdě tlapami odrazil Falmona. Drápy roztrhly tvrdou kůži na Temného tlapách, přesto mu však neučinily žádné vážné zranění. Černý drak zařval a až pozdě se pokusil zabránit pádu. Zřítil se přímo na opuštěné Emunduirské nádvoří. Při dopadu udělal několik kotrmelců, během nichž se přeměnil zpět do své elfí podoby. Potrhané ruce se začaly pomalu zacelovat a Falmon očekával příchod svého protivníka. Ten se brzy snesl na nádvoří naproti Temnému a rovněž změnil svou podobu.

Nyní tedy proti sobě opět stáli dva čarodějové. Falmon, vysoký temný elf, držel v ruce velký meč, jehož čepel byla tvořena ohněm. Kedron ve své nové podobě zvolil podobný meč. Jeho čepel však byla tvořena modrým plamenem. Vyrazili proti sobě. Začali kroužit kolem sebe. Vzájemně si hleděli do očí a snažili se v nich vyčíst záměry toho druhého. Najednou Falmon zaútočil. Čepele se střetly a vyšlehla z nich oslepující záře. Čaroděje to však nijak nerozhodilo. Výpad následoval výpad a při každém střetnutí meče znovu zazářily.

Falmon spoléhal ve svou elfí zručnost, ta však již byla dávno otupěna. Kedron pomalu získával navrch a nutil Temného pána couvat. Znovu a s větším důrazem útočil a konečně po dlouhé době začal skutečně věřit ve své vítězství. Najednou Falmon zmizel, aby se opět zjevil na stejném místě. Ne však sám, vedle něj stálo deset Falmonů, kteří okamžitě začali soupeře obkličovat. Již se chystali k útoku, když z Kedrona vyšlehlo bílé světlo a Falmonové zmizeli, nezbyla po nich ani památka.

Mladší čaroděj na nic nečekal a okamžitě se přenesl do Falmonovi síně. „Jsi silnější, než jsem předpokládal“, řekl mu u trůnu stojící Temný pán. „Přesto již nadešel čas Tvého konce. Nemůžeš se postavit síle Zla v jeho domě“, dodal Falmon a pozvedl svůj ohnivý meč. Kedron proti němu stál zpříma a v očích mu šlehaly blesky. Falmon zabořil meč do země a ta se začala otřásat. Kolem Falmona se vytvořila koule ohně. Chvíli takto vydržela, až najednou zmizela. Propast Zla jakoby vyhasla. Na místě, kde před tím stál Falmon, nyní stála postava tvořená ohněm. „Udělal jsi chybu Kedrone“, promluvila ohnivá postava a upřela ohnivé oči na čaroděje. „Nabízel jsem Ti spojenectví, Tys odmítl a měl jsi v úmyslu mne zničit. To byla ta největší chyba, jakou jsi mohl udělat. Ano, přesně tak. Vidím v Tvých myšlenkách jak tápeš a přemýšlíš, kdo jsem. Odpověď již znáš, jsem Zlo. Falmon dosud využíval mé síly, nyní já využiji jeho. Až zničím Tebe, vypořádám se i s těmi venku“, řeklo Zlo a pozvedlo meč. Namířilo meč na Kedrona a usmálo se. Poté vytryskl plamen přímo na Kedrona. Ten již nečekal a pozvedl svůj meč. Z jeho meče vytryskl modrý plamen a srazil se s plamenem Zla. Síní se rozlehlo hromobití. Zlo zatlačilo a vložilo do plamene více své síly. Kedron udělal totéž. Najednou k nim dolehl nečekaný zvuk. Zvuk radosti. Skřeti byli poraženi.

Ten zvuk dodal Kedronovi novou sílu. Nyní přeci nemohl nechat Zlo zvítězit. Poslední zbytky energie vložil do jediného útoku. Pokud by ani to nevyšlo, pak by pravděpodobně zemřel. Kedronův plamen najednou začal pomalu postupovat. Hřmění vystřídalo syčení. Oheň Zla jakoby začal pomalu uhasínat. V místnosti se ochladilo a celá se zalila mlhou. Zlo se ještě pokusilo vzdorovat. Bylo však pozdě. Kedron nebojoval jen za sebe, ale za všechny tam venku. Kedronův modrý plamen byl již jen kousek od postavy Zla. „Beztak mne nemůžeš porazit. Teď mne třeba zničíš, ale budu znovu probuzen. Já jsem Zlo, nemohu být poražen navždy. Nakonec se stejně najde někdo, jehož záměry nebudou v šíření dobré vůle a já se opět vrátím, budu pomalu růst, až opět získám sílu a získám svět pod svou nadvládu“
„V jednom se mýlíš. Až se znovu objevíš, budu tady znovu abych Tě zničil, stejně jako teď“, odpověděl Kedron. S těmi slovy Kedronův plamen vykonal svůj poslední postup. Polapil samotné Zlo a uhasil jeho plamen. Emunduirem se rozlehl jeho poslední řev. Stěny se otřásly a strop Falmonovy síně se propadl. Sutiny spadly přímo do propasti jež bývala sídlem Zla. Mlha se protrhala a nyní Kedron viděl, že na místě, kde před tím stálo Zlo, krčí se nyní nějaká postava. Byl to Falmon, ale ztratil veškerou svou moc. Byl to jen starý a slabý elf.

Emunduir se opět zatřásl a stěny se začaly hroutit. Kedron přiskočil k Falmonovi a vzal jej do náruče. Ačkoli toho kdysi Temný pán učinil mnoho, nyní si nezasloužil skončit pod sutinami. Mladý čaroděj pohlédl k nově vytvořenému východu ve stropu. Ve své dračí podobě se tudy rozhodně ven nedostane. Místnost kolem se začala rozpadat. Kusy stěn dopadaly všude kolem. K východu na nádvoří by se již pravděpodobně nedostal. Napadlo ho pouze jediné řešení. I s Falmonem v náručí vyskočil Kedron vysoko do vzduchu a okamžitě se začal přeměňovat v draka. Dříve než byl celý proměněný, zařval. Zařval tak mohutně, že urychlil zkázu Emunduiru. Zbytky stropu se propadly a vytvořili tak otvor dost velký i pro draka Kedronovy velikosti. Padající sutiny mu již nemohly ublížit. Falmona schoval pod sebe a vyletěl ven. Do světa, jež na čas zbavil Zla. Do světa, kde svítilo slunce a svěží vítr přinášel nový začátek.

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green