Kedron vyletěl nad Emunduir. Celý komplex se rozpadal, hory se bortily. Celá masa hor, jež obkličovala Emunduir se sunula dolů. Země se otřásala. Zkáza však způsobovala radost. Vždyť Zlo bylo poraženo a jeho sídlo teď samo propadalo zkáze. Bylo-li by to za jiných okolností, jistě by lidé, trpaslíci, draci a elfové začali společně zpívat a oslavovat. Nyní však nebyl ten správný čas. Mnoho raněných potřebovalo ošetřit, ještě více mrtvých pochovat. Největší zármutek však vzbuzovala smrt dvou velikánů. Jedním byl Brandoar, první král draků, druhým pak Rantaval, král trpaslíků.

Rantaval vedl oddíl trpaslíků v první linii, střetli se se skřety a tvrdě bojovali. Pod jejich sekerami padal jeden skřet za druhým. Rantavalův oddíl byl pevně semknutý a odrážel neustálé útoky. Nakonec však stanul proti silnějšímu nepříteli. Jeden z Tvahrů si jako cíl útoku vybral trpasličího krále. Skočil mezi bránící se trpaslíky a bez větších potíží prorazil až ke králi. Stanuli proti sobě. Rantaval byl unavený bojem, přesto hrdě stál se svou sekerou připraven na cokoli. Tvahr rychle zaútočil, na trpaslíka to však nebylo dostatečné. Král se po vlkovi ohnal sekyrou a udělal mu ošklivou ránu na boku. Vlk zavil a znovu se chystal k útoku. V tu chvíli se z dálky ozval řev. Byl to okamžik Kedronova příletu. Rantaval se na moment podíval, co se děje. To byla osudová chyba. Tvahr okamžitě využil příležitosti a zaútočil. Ostré tesáky prorazily kůži na krku a ukončili život statečného trpaslíka. Smrt krále nakonec pomstil Avaldor. Když viděl svého otce padnout, popadla jej zuřivost a probil se skřety až k němu. Vlk se opět pokusil o rychlý útok, proti běsnícímu Avaldorovi však neměl nejmenší šanci. Jeho hlava dopadla daleko od těla.

Nyní byl tedy čas k pochování padlých. Nejdříve byli navršeni všichni nepřátelé a draci je spálili. Byla to práce na dlouhé hodiny, přesto však všichni toužili po definitivním odstranění i vzpomínek na skřety. Když bylo toto vykonáno, pohřbili své mrtvé a navršili na ně mohyly. Jako poslední byli pohřbeni oba mrtví králové. Draci vyhloubili jámy do základů Emunduiru, do nichž mrtvé uložili. Přes jejich těla pak nahrnuli čistou hlínu. Nakonec trpaslíci nanosili kameny a utvořili z nich provizorní náhrobní kámen. Kedron pak kámen kouzlem přetvořil v mramorovou desku. Do konce věků stálo na té desce zlatým písmem: „Zde ve své velikosti leží králové Brandoar z draků a Rantaval z trpaslíků. Nechť jejich světlo a sláva nikdy nepohasnou“ . Nakonec nad náhrobkem vytvořil světlo. Byla to malá světelná koule, přesto ji bylo vidět široko daleko a poutníci, jež přišli vzdát mrtvým králům holt, nikdy neminuli.

Když byly smutné povinnosti dokončeny, spustil se déšť nad tím, co z Emunduiru zbylo. Pršelo pouze nad tím prostorem a to tak dlouho, až se zbytky propasti naplnily vodou a vytvořily tak Emunduirské jezero.

Té noci se neslavilo. Všichni byli unavení a byli rádi, že si mohou jít odpočinout. Přesto se našli někteří, kteří si měli co říct. „Tak jsi to přeci dokázal“, řekla postava v kápi. „To jen díky dobrému učiteli“, odpověděl druhý.
„Jsem moc rád, že Tě vidím, Kedrone. Nestihl jsem Ti poděkovat za záchranu života. Nakonec jsem ještě přecijen pro sebe našel využití“
„Ty mi přeci nemáš zač děkovat, udělal jsem jen to, co bylo správné a jsem rád, že jsem to stihl včas. Jak jsi vlastně přesvědčil Elfy, aby opustili Malhoz a vyšli opět do boje? “
„Pravda je taková, že jsem je nepřesvědčil já. Skřeti byli tak drzí, že vstoupili i do Malhozu a tím sami Elfy přesvědčili, aby proti nim vytáhli. Stačilo jen sledovat stopy té skupiny, kterou jsme my dva viděli zacházet do Avdartského pasu. Ta cesta nás dovedla až sem“
„A co bude teď? Zlo je poraženo a nás dvou již nebude potřeba“
„To vlastně není tak docela pravda. Kasenil mne požádal, abych s ním šel do Pelnu a stal se jeho rádcem. A Tebe také dozajista nenechají jen tak zmizet. Jsi příliš mocný a vykonal jsi mnoho. Myslím, že budou chtít, aby ses zapojil do vysoké politiky. Obzvláště v jednání mezi lidmi a draky budeš skvělým prostředníkem. Jsi přeci jedním z obou. Ještě jsem však neslyšel, jak ses stal tím, kým nyní jsi. Budu rád, budeš-li mi to vyprávět“. A tak Kedron vyprávěl svůj příběh od chvíle, kdy společně stanuli před Falmonem, až do konce. Neopomněl žádný detail a tak se z toho stalo vyprávění na celý večer.

Druhého dne za svítání, když konečně Kedron dokončoval svůj příběh, probudila se armáda do krásného jitra. Nad Emunduirem stále pršelo. Byl to však čistý déšť a mnozí jej využili k opláchnutí, před polednem armáda vyrazila domů. Elfové se přes Avdartský pas opět vrátili do Malhozu, jelikož jedině tam byl jejich domov. S sebou také vzali Falmona. Bez své moci jim již nemohl ublížit a Elfové umějí odpouštět. Jako mladý a silný elf z Malhozu odešel, aby porazil Zlo. Nakonec se vrací jako poražený. Mnoho hlasů se ozývalo pro Falmonovu popravu, ale nikdo se nakonec neodvážil jít proti Kedronovu rozhodnutí. Tak tedy Falmon dožil mezi svými v klidu a míru.

Lidé, trpaslíci a draci nyní měli společnou cestu. Draci nechtěli své přátele opustit a tak putovali celou cestu společně. Jak armáda opouštěla Kawelnskou planinu, střídal je déšť. A tak se po mnoha letech Kawelnská planina zazelenala. Nebylo to hned a uplynulo mnoho dní, ale nakonec tam opět vyrašila tráva a našlo tam své místo mnoho rostlin, které nikde jinde na Hamronu nerostly.

Čím dále od Emunduiru armáda byla, tím měli její členové lepší náladu. Často si zpívali k pochodu a večer k tomu dodávali i tanec. Tma z jejich srdcí ustupovala a střídalo ji světlo radosti. Vždyť bylo co slavit, porazili Zlo a vraceli se domů jako hrdinové. Tak přešli údolí Hamnerl a po dlouhé pouti dorazili až do Aliance. Většinu trpaslíků a lidí ještě čekala cesta domů, nyní však všichni zůstali v Alianci. Bylo potřeba jmenovat nové krále po Brandoarovi a Rantavalovi.

Zvláštní bylo vítání vracejících se. Na jedné straně byla ohromná radost, na té druhé smutek. Mnoho dětí přišlo o otce, mnoho žen o manžely. Přesto se na druhý den po příchodu naplánovala velkolepá oslava s korunovací nových králů. Aliance žila, mnoho trpasličích rodin dorazilo z Fardaru, aby přivítali své vracející co nejdříve a při tom se mohli zúčastnit korunovace. V ulicích byl zmatek. Organizátoři pobíhali sem a tam a zdobili celé město. Všechno muselo být perfektní. Přesně pro tyto příležitosti byla Aliance zbudována. Všechny domy byly obsazeny a hospody měly narváno. Elbel tekl proudem a vzduchem se linula vůně pečeného masa. Zpívalo a tančilo se snad všude. Smutek odešel a vládla radost.

Druhý den brzy ráno začali pořadatelé přinášet stoly a židle na hlavní nádvoří. Za chvilku tam nebylo nic jiného. Každý v Alianci měl právo na své místo. A bylo jich mnoho. Před polednem začali nosit jídlo a pití, až zaplnili všechny stoly. Pomalu začali přicházet hosté. Jeden stůl byl vyhrazen pro krále, generály a vysoké důstojníky. Ostatní stoly nebyly nijak tříděné. Každý si mohl sednout, kam chtěl. Jediní, kdo byli ze sezení vyloučeni, byli draci. Byli přecijen příliš velcí na to, aby se usadili ke stolu s lidmi a trpaslíky. Ani na draky však nebylo zapomenuto. Domy kolem nádvoří měly pevné střechy, na kterých se mohli draci bez problémů usadit. Nakonec se zaplnila všechna místa, až na dva stoly. Stůl pro krále a jejich společnost byl stále prázdný, ale také jeden stůl hned vedle. Nikdo z přítomných však netušil, pro koho je tento stůl rezervovaný. Důvod oslav a hlavní program se odehrával jinde. V korunovační síni. Zde se také čekalo, na příchod dvou hlavních aktérů. Vedle krále Kasenila stál jeho věrný voják Svadir. Vypínal hruď, jak mohl, hlavně aby všichni viděli, jaké si z války přinesl ocenění. Za velmi dobrou službu v boji byl povýšen na generála. Už se nemohl dočkat, až přijde zpět domů a bude se moct pochlubit rodičům a přátelům.

V síni bylo ticho. U hlavního stolce vyčkával Havaleon. Byl jedním z nejstarších draků a byl to on, kdo oficiálně prohlásil Brandoara králem. Nyní se chystal do úřadu jmenovat jeho nástupce. Havaleon byl navíc přítomen u korunovací všech Pentolenových nástupců. Korunovace nového trpasličího krále se však ujal generál Falhav. Sálem zazněly trubky a vítaly dvě nejočekávanější postavy. Velká brána se otevřela a vstoupil Elendoar bok po boku s Avaldorem. Elendoar nebyl nijak vyzdoben, draci si na podobné věci nepotrpí. Avaldor však kráčel vyzdoben tím nejlepším, co trpaslíci dovedou. Třpytil se zlatem a drahokamy a nesl se tak vznešeně, div nevzlétl. Kedron si v tu chvíli vzpomněl na jejich první setkání, když Avaldor spal v jejich křesle a vydával u toho velmi hlasité zvuky. Z toho samého trpaslíka se měl za chvilku stát král.

Prošli sálem a zastavili se u stolce. Trubky umlkly a sálem se opět rozprostřelo ticho. „Uplynulo mnoho let od doby, kdy jsem v tomto sále korunoval prvního krále draků, Brandoara“, protrhl ticho Havaleonův hlas. „Dnes jsme se tu sešli, abych do tohoto úřadu uvedl jeho nástupce. Elendoar je silný a moudrý drak a věřím, že bude dobrým králem. Pro nás všechny věk jeho vlády bude novým začátkem. Nechť je tento začátek dobrý. Elendoare, synu Brandoarův, následníku trůnu. Nyní máš slovo Ty“, předal slovo rudému drakovi.
Elendoar se otočil tak, aby mohl promluvit ke všem přítomným. „Každý z Vás ví, že jsem měl s králem Brandoarem jisté neshody. Přesto to byl můj otec a nakonec jsme k sobě našli cestu zpět. O to více mne rmoutí jeho odchod. Čas však plyne dál a draci musí dále žít. Slibuji, že budu dělat vše, co je v mých silách, aby má vláda přinesla dobro a štěstí všem drakům, ale i jejich přátelům“, tím skončil a opět se otočil zpět ke stolci. Přikrčil se a Havaleon přistoupil blíž. Sehnul se k rudému drakovi a políbil jej na čelo. „Vítej, králi Elendoare“, řekl nakonec tak hlasitě, že jej slyšeli až venku. Do sálu se donesl oslavný křik a potlesk. Přítomní v sále tleskali. Po chvilce všichni utichli. Nyní byl čas ke korunování krále trpaslíků.

Předstoupil generál Falhav a významně si odkašlal. „Avaldore, synu Rantavalův. Chtěl jsem zde vyjmenovat celý Tvůj rodokmen, leč bylo mi to zakázáno“, usmál se a podíval se na Havaleona. „Prý nemáme tolik času“, dodal ještě s úsměvem. „Dnešek je začátkem nové doby nejen pro draky, ale také pro nás, trpaslíky. Buď dobrým trpaslíkem a Tvá vláda bude dobrá“. Poté se otočil a z kamenného podstavce zvedl zlatou korunu. „Tímto okamžikem, se stáváš králem trpaslíků. Osud našeho národa teď leží na Tvých bedrech. Nemusíš se však bát, každý trpaslík Ti rád pomůže toto břímě nést“, řekl Falhav a položil Avaldorovi korunu na hlavu. „Stejně tak jako drak“, dodal král Elendoar. „A samozřejmě i člověk“, přidal se Kasenil. Sálem se opět rozlehl potlesk a všichni přítomní povstali. Když to slyšeli čekající venku, začali opět tleskat a vyvolávat hesla. „Ať žijí noví králové“, volali mnozí. Draci začali hlasitě troubit, aby každý široko daleko věděl, že mají nového krále.

Korunovací nových králů však povinnosti toho dne neskončily. Stále tu byla jedna osoba, jež měla být uvedena do nového úřadu. Spokojeně si užívala korunovace a netušila, co se na ni chystá. „Ticho, prosím“, přeřval Elendoarův hlas veškerý povyk kolem. Všechno utichlo. „Korunovace dnes není jediným důvodem k oslavě. Bylo rozhodnuto o vytvoření Rady. V této Radě budou zástupci každé z ras. Tedy drak, trpaslík, člověk a elf. Každý z králů nominoval zástupce pro svou rasu. Tato rada bude střežit mír a bude rozhodovat v případě nouze. Za draky bude v této radě Halaventor“, ozval se krátký potlesk. Halaventor byl dlouhou dobu Brandoarovým rádcem a proto byl pro tuto funkci nejlepším kandidátem. „Za trpaslíky to bude samozřejmě generál Falhav“, řekl Avaldor. Starý generál se uklonil a opět si vyslechl potlesk. „Za lidi to bude generál Stavran“, řekl Kasenil. Stavran byl prvním překvapeným, nejen, že netušil nic o svém jmenování do rady, neměl ponětí dokonce ani o tom, že se stane generálem. „A za elfy to budu já, Tavul“, řekl nově příchozí, jenž stanul ve vstupní bráně. Jediní, kdo na nově příchozí nehleděli s překvapením, byli králové, kteří narychlo připravili toto překvapení. Opět se ozval potlesk a radostné pokřiky a opět je přerušil Elendoar. „Ani tím ještě nekončíme. Doposud nebyl jmenován ten, kdo se nejvíce zasloužil a naše vítězství. Předstup, Kedrone“. Kedron vlastně celou dobu doufal, že přejde oslavu bez povšimnutí a poté zmizí. Stavran však měl pravdu v tom, že ho budou chtít králové mít pod dohledem. Předstoupil před seřazené krále, mezi něž se vmísil i Gelun.

„Kedron je ten, kdo porazil Falmona a kdo se největší měrou zasloužil o celkovou porážku Zla“, řekl Elendoar a než stihl pokračovat, byl přerušen potleskem a provoláváním slávy. Když hluk utichl, dračí král pokračoval. „Je mi velikou ctí a potěšením, že dnes mohu jmenovat předsedu Rady. Kedrone, nyní se stáváš tím, kdo bude Radu řídit a kdo v ní bude mít hlavní slovo. Tímto se tedy dostáváš na úroveň králů“. Domluvil a nenápadně na Kedrona mrkl. Kedron stál jak přikovaný a neměl slov. Jeho plány na klidný život se tím definitivně rozplynuly. Než však přítomní začali opět tleskat, vyskočil na stolec Avaldor. „Nyní tedy pojďme slavit“, zakřičel, jak mohl. Tím tedy oslava započala. Králové vyšli na nádvoří, aby pozdravili čekající a aby tím oficiálně zahájili hodování. Kedron ještě nějakou dobu vstřebával své jmenování. Nakonec však nad tím mávl rukou a přidal se k oslavě. Ta poté trvala několik dní a nikdo ani nepomyslel na to, že by z ní odešel.

Nakonec však i tato oslava skončila. Lidé se vrátili do Pelnu, trpaslíci do Fardaru a elfové do Malhozu. Avaldor se ujal vlády. Trpaslíci již nebyli jen národem zalezlým ve svých podzemních městech. Často vycházeli ven a pomáhali svým sousedům v budování nových měst. I elfové se rozhodli po dlouhé době častěji opouštět Malhoz a stali se vyhlášenými zahradníky. Města se pod jejich rukama zazelenala. Elendoar se rozhodl k největším změnám. Draků ubývalo a čas starých tradic byl již pryč. Dračí život se měl od základu změnit. Nalétávání se již nadále nedrželo v rodině. Elendoar se rozhodl následovat vzoru lidí a trpaslíků. Od té doby si každý drak mohl namluvit dračici z jiného rodu a založit s ní vlastní rodinu. Dědictví jmen však zůstalo ponecháno. Tak také získal dračí rod svou první královnu, Peldonu. Krátce po velké oslavě Elendoar na Peldonu naletěl a z vejce se brzy vyklubala samice. Dračí princezna Hvendoara. Její výchovy se ujal starší bratr Koudon, takže jí brzy nebyla cizí žádná lumpárna.

Kedron se Stavranem opustili Alianci a odešli domů. Dvakrát do měsíce se však do Aliance vraceli a účastnili se zasedání Rady. Společně také často odcházeli na návštěvy do Pelnu, Malhozu a Fardaru. Kam přišli, tam byli vítáni jako hrdinové a na jejich počest byly pořádány hostiny. Tak tedy začal nový věk Hamronu…

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green