Falmonova síň nebyla příliš rozsáhlá. Byla to spíše taková větší jeskyně. Od vchodu se rozšiřovala propast Zla, takže zabírala většinu síně a zároveň jí dodávala jediný zdroj světla. Na okraji propasti pak stál velký železný trůn, na kterém seděl Falmon. Svůj původ vznešeného elfa připomínal jen vzdáleně. Byl celý v černém, měl dlouhé rozcuchané černé vlasy, byl vysoký a velmi hubený.

„Vítejte v mém panství“, promluvil hlubokým nepříjemným hlasem. Kedron i Stavran se pomalu přibližovali s tasenými meči. Smysly měli nastražené. „Z jakého jste to kraje, že neumíte ani pozdravit?“ zeptal se Falmon a hleděl při tom na oba příchozí. Čarodějové mlčeli. „Doufal jsem, že s Vámi bude větší zábava. Vy zatím mlčíte. Vážně mi nemáte co říct?“ pokračoval pán Zla.
„Snad jen to, že Tvé dny jsou sečteny“, odpověděl Kedron.
„Ale ale, proč taková nenávist? Myslel jsem, že jde o přátelskou návštěvu“, zasmál se Falmon.
„Šíříš nenávist a zlobu, zabíjíš a ničíš vše kolem sebe, čekal jsi snad, že Tě necháme jentak ovládnout svět a dobrovolně odejdeme?“
„Jsi velmi mladý, proto Ti Tvá slova odpouštím. Cožpak nedělám, to co jiní páni? Vzpomeň si, když lidé přišli na Hamron. Zabíjeli draky a ničili to, co tento svět představoval, aby jej přetvořili k lepšímu. Lidé byli slabí a proto se jim to nepovedlo. Já mám jen mnohem víc síly, abych to dodělal. Chci přeci jen stvořit krásný a dokonalý svět, co je na tom špatného?“
„Špatný jsi Ty a vše co děláš. Jak jsi jen mohl zradit všechny, kteří Ti věřili a dát se na stranu Zla? Tvůj dokonalý svět tvoří skřeti a monstra.“
„Začínáš mě nudit, člověče. Chtěl jsem zábavu a zase si jí budu muset udělat sám“. S těmi slovy se Falmon vztyčil a luskl prsty. Kedron očekával nějaký magický útok, nic se však nestalo. Téměř by se temnému pánovi vysmál. Najednou se na ně však rozběhla horda skřetů. Ani Kedron, ani Stavran, necítili jejich přítomnost. Kedron chtěl vyvolat dračí oheň. Neudělal vůbec nic. Ucítil palčivou bolest v zádech a padl na kolena. Stavran padl vedle něj.

„Tak to vidíš, chtěl bys mne zastavit a přitom se nevypořádáš ani s hloupou pastičkou. Teď se bude hrát podle mých pravidel. Tvoje magie je utlumena, takže jsi schopen jen naprosto obyčejných kouzel. Tvůj přítel je na tom podstatně hůř. Pokud ho brzy nedopravíš do Malhozu, pak jeho život pohasne. Ale nemysli si, nebude to tak jednoduché. Je tu ještě další problém“. V tu chvíli se před Kedronem zjevil obraz. Ukazoval Elendoarovo hnízdo. Viděl všechny dospělé draky bezvládně ležet na zemi, mrtvé. Poblíž pak byli Sendon a Javdon, které skřeti drželi v okovech a mučili je. Peldona na tom byla obdobně.

„Tohle je ten další problém. Moji skřeti dokážou rozbít dračí vejce a také to udělají, pokud je včas nezastavíš. A teď to nejzábavnější, budeš se muset rozhodnout. Na záchranu Stavrana i vejce máš stejnou dobu, takže bohužel nestihneš zachránit oba. O osudu mláďat a Peldony ani nemluvím, jejich život je svázán s životem vejce“. Falmon se na chvilku odmlčel a hleděl na Kedrona, poté se rozesmál. Zvuk jeho smíchu otřásal celým Kedronovým tělem a dováděl jej k naprosté nenávisti. Falmon pokračoval. „Tak jak se rozhodneš, hrdino? Máš několik možností. Jedna je pokusit se bojovat se mnou a zemřít, bez své magie jsi přecijen slabý, s Tebou zemřou všichni ostatní. Další možnost je zachránit starého čaroděje a nechat dračí rodinu zemřít. Poslední možnost je pokusit se zachránit draky a nechat zemřít staříka. Tak co, jak se rozhodneš?“

Pro Kedrona nastal nejhorší čas života. Věděl, že sám může na této cestě zemřít. Nepředpokládal však, že by měl rozhodovat o životech svých nejbližších. Nevěděl jak se rozhodnout. Kdyby nepřišel o svou moc, mohl by s Falmonem zamést a přitom zachránit Stavrana i draky, takhle však měl jen omezené možnosti. Dostat Stavrana do Malhozu bude možná nad jeho síly, totéž však platí i o cestě zpět k hnízdu. Čas teď byl drahocenný a on ho měl jen velmi málo.

„Notak Kedrone, čas běží, jak se rozhodneš? Nenechávej mne čekat“, naléhal Falmon.
Kedron se postavil a zahleděl se pánu Zla do očí. „Zachráním své přátele a potom si pro Tebe přijdu, budu však připraven a zničím Tebe i Zlo. To Ti slibuji“, odpověděl nakonec. Zvedl svého přítele ze země a dal se na odchod. Skřeti mu utvořili uličku a nechali ho projít. Žádný z nich se neubránil škodolibému posměšku. Někteří si do Kedrona kopli. Ten však šel dál s hlavou vzpřímenou. „Budu se Těšit“, zavolal ještě Falmon, než Kedron vyšel ze síně.

V Kedronovi to vřelo. Toužil po pomstě a Falmonově smrti. Život přátel teď však byl přednější. V hlavě se mu již rýsoval zoufalý plán, jen aby vše šlo tak, jak má. Přecházel Emunduirské nádvoří a ani na chvilku se nezastavil, ani neohlédl. Spěchal a doufal, že bude dost rychlý. Tak došel až k bráně a opustil Emunduir. Nikdo se mu nepostavil do cesty. Nikdo nechtěl kazit svému pánu zábavu.

„Elendoare, slyšíš mne?“ započal Kedron svůj zoufalý pokus. Dlouhou dobu se Kedronovi nedostalo žádné odpovědi, zkusil to tedy znova, zoufalství narůstalo.
„Kedrone, jsi to Ty?“ přišla nakonec odpověď.
„Ano, jsem to já, příteli. Potřebuji Tvou pomoc a potřebuji ji hned“
„Co se děje a jak Ti mohu pomoci?“
Tak se dal Kedron do vysvětlování. Neměl mnoho času, tak se soustředil jen na svůj pobyt v Emunduiru a na jeho završení. Vylíčil Elendoarovi situaci a svůj plán.
„Neboj se, hned se vydám na cestu a poletím tak rychle, jak jen to bude možné“ odpověděl nakonec drak a spojení se přerušilo. Kedron šel dál. Snažil se jít co nejrychleji, jeho možnosti však byly značně omezené. Byl hodně vyčerpaný. Přecijen již delší dobu nespal, ani si trochu neodpočinul. Pokračoval dál, ačkoli se mu nohy podlamovali v kolenou a občas upadl na tvrdou zem. Pokaždé však znovu vstal a šel dál. Několikrát se pokusil použít kouzlo, pokaždé však neúspěšně. Cítil svou magii, nemohl však na ni dosáhnout.

Tak ušel Kedron mnoho kilometrů. Uviděl před sebou velkou skupinu skřetů. Všichni měli tasené šavle a rozhodně se netvářili, že by chtěli nechat Kedrona projít. Když se čaroděj přiblížil, začali řvát a máchali šavlemi nad hlavami. Několik z nich padlo mrtvých na zem, jak jiní skřeti neopatrně máchali zbraněmi. Kedron už neměl dost sil, aby změřil své síly se skřetem, natož s takovou skupinou. Podlomila se mu kolena a padl na zem. Byl na pokraji absolutního zhroucení. Když to skřeti uviděli, začali řvát o to víc. Rozběhli se k bezmocným čarodějům. Nikdy k nim však nedoběhli. Byli asi padesát metrů od sebe, když se z nebe snesl oheň. Víc Kedron zpočátku neviděl. Stálo ho mnoho přemáhání, aby své oči přiměl ukázat skutečnost. Rudý drak si vybral nejlepší příležitost pro svůj přílet. Rychle se vypořádal se skupinou skřetů a pak přistál před Kedronem.

„Zdá se, že by se Ti hodila má pomoc“, řekl drak. Kedron se nezmohl ani odpovědi. Elendoar mu pomohl vysoukat Stavrana a nakonec i sebe nahoru. „Snaž se držet co nejpevněji, poletíme rychle“, řekl rudý drak a vznesl se. Ve vzduchu bylo v dáli vidět světlo, denní světlo. To bylo poslední, co Kedron uviděl, než usnul. Byl tak vyčerpaný, že už déle vydržet nemohl. Drak letěl rychle, přesto dával pozor, aby o svůj náklad cestou nepřišel. Krajina pod nimi rychle ubíhala.

„Vstávej, Kedrone, jsme tu“, probudil mladého čaroděje drakův hlas. Stáli uprostřed lesa Malhozu a kolem se sbíhali elfové. Pomohli Kedronovi slézt a pak se ujali Stavrana. „To jsem nečekal, že se setkáme tak brzy“, řekl usmívající se Gelun. „Naštěstí jste dorazili včas, Stavran má naději. Na, vezmi si to a vypij do dna“, podal Kedronovi láhev. Ten neváhal a vypil její obsah. Ucítil hřejivý pocit a navracející se energii. „To Ti pomůže, abys zvládl svou další cestu. Elendoar mi vše vysvětlil. Tento nápoj Ti brzy vrátí kontrolu nad magií. Nyní však leťte, ať dorazíte včas i k Peldoně“. dodal Gelun a již tlačil Kedrona zpět na Elendoara. Kedron se svou znovu nabitou energií se rychle uklonil a znovu se vznesli. Čekala je velmi dlouhá cesta, na kterou měli příliš málo času. Kedron začínal pociťovat, jak se mu jeho magie navrací zpět.

„Mohu opět ovládat svou magii“, řekl po nějaké době letu drakovi. „Mohl bych se přenést do hnízda a vyřídit to dřív, než přiletíš“, dodal a chystal se tak učinit
„To by byl velmi dobrý nápad, ale nemůžeš se přenést do hnízda. Nevíš, jestli to tam vypadá stejně, jako když jsi odcházel. Mohl by ses zhmotnit někde, kde bys rozhodně nechtěl být“, odpověděl Elendoar.
„Máš pravdu, to jsem si vůbec neuvědomil. Jedno však udělat mohu“, řekl ještě Kedron a vytvořil kouzlo, které rudého draka vylekalo. Přidal mu o dost na rychlosti. Tak prolétali krajinou. Malhoz byl daleko za nimi. Elendoar začal stoupat a vznesl se nad hory. Vzduch byl studený a pro člověka těžko dýchatelný. Pro draka a čaroděje to však nebyl žádný problém. Zasněžené vrcholky pod nimi ubíhali.

Tak doletěli až k hnízdu. Elendoar naletěl nad jeskyni, ve které jeden čas Kedron spal, než se přestěhoval ke Stavranovi. Kedron seskočil z draka a padal dovnitř. Uvnitř byla skupina asi padesáti skřetů. Dění nad sebou si nevšímali. Někteří spali, jiní se pošťuchovali, další zas brousili své šavle. Kedron padal dolů a tasil meč, když byl asi v polovině, namířil čepel pod sebe a vypustil z ní oheň. Skřeti byli v okamžiku usmaženi a tak když se Kedron postavil na zem, nebyl uvnitř jediný živý skřet.

Kedron si to okamžitě namířil k východu. Doufal, že nejde příliš pozdě. Najednou se zarazil. Ucítil v jeskyni přítomnost draka. „Koudone?“ poznal nakonec přítomnost mladého draka.
„Kedrone, jsem tak rád, že jsi tu, myslíš, že bys mi mohl pomoct?“ odpověděl zoufalý drak. V jeskyni nebyl, tedy alespoň vidět ne. Byl zasypaný kamením na konci jeskyně. Když skřeti vtrhli do hnízda, draci s nimi bojovali, Koudon se odpoutal od hlavní skupiny a zahnal několik skřetů do jeskyně. Statečně s nimi bojoval a několik jich zabil, nakonec ho ale zasypala stěna jeskyně, zřejmě v tom měl prsty nějaký čaroděj. Nechali ho tam celou dobu zavřeného, nemohl jim nijak ublížit. Kedron draka našel a nakonec nechal kameny odpochodovat stranou, takže Koudon opět mohl ven. Byl trochu potlučený, ale nebylo to nic vážného.

„Počkej tady, já si to zatím vyřídím s těmi venku“, řekl Kedron a otočil se k odchodu.
„Já jdu s Tebou, mám se skřety své nevyřízené účty“, odpověděl mu na to mladý drak. Rozhodně neměl v úmyslu čekat v jeskyni, zatímco si Kedron bude „užívat“ venku.
„Dobře tedy“, řekl nakonec Kedron. „Vezmi to vrchem a přidej se k Elendoarovi, sevřeme je do kleští“. Koudon na nic nečekal a okamžitě vystartoval vzhůru. Málem opět spadl k zemi, protože měl křídla ztuhlá, nakonec je však rychle rozhýbal a vznášel se vzhůru

Kedron opět vyrazil k východu z jeskyně. Tentokrát ho nic nezastavilo. Vyšel ven a uviděl Elendoara jak nalétává na skřety. Z výšky už se mu na pomoc blížil Koudon. Skřeti s sebou měli čaroděje a ten se zrovna chystal vyrovnat se starším drakem. Kedron neměl právě náladu se skřetím čarodějem zabývat. Skřet se najednou vznesl, jako by byl na provázkách, poté vysokou rychlostí narazil do skalní stěny hlavou. Jeho bezvládné tělo se pak sesulo zpět na zem. Zbytek skřetů dál bojoval s draky, několik se však odpoutalo a rozběhlo se proti Kedronovi. Kedron se na nepřátele podíval a pak s nimi mrštil mezi zbývající. Jejich další osud byl již na dracích. Elendoar společně s Koudonem se o ně pak bez problémů postarali. Peldona byla potlučená a spoutaná, ale byla v pořádku, Sendon a Javdon na tom byli hůře, ale žili. Kedrona teď však zajímalo hlavně vejce. Když se k němu blížil, naplnil ho strach. Strach, že je pozdě. Když dorazil k vejci, ukázalo se, že je jeho strach oprávněný, skořápka vejce byla proražená, z vejce však stále byla cítit energie. Uvnitř byl stále život. Nebyl čas na rozmýšlení, jediné, co Kedrona napadlo, bylo vejce pomocí kouzla opravit.

Kedron přistoupil k vejci a dotkl se ho rukama v místech, kde bylo prasklé. Cítil jak jím projíždí energie a snaží se utéct pryč. Zachytil energii a tlačil ji zpět. Z vejce začalo vycházet oslepující světlo. Kedron si ho nevšímal a pokračoval. Vracel energii do vejce a zároveň přidával kus sebe, aby zachránil mládě uvnitř. Prasklá skořápka pod jeho rukama se začala zacelovat. Kousek po kousku se otvor ve vejci uzavíral. Vejce bylo již téměř celé, když se situace změnila. Poslední kousek nešel opravit. Kedron se soustředil jak mohl, vydával stále víc a víc energie, ale nešlo to. Najednou se setmělo. Nad Kedronem se začali stahovat mraky a vítr sílil. Kedron však okolí nevnímal, měl svůj cíl a hodlal jej dosáhnout za každou cenu. Mraky nad Kedronem se začali točit a zrodil se mezi nimi hurikán. Vítr se točil kolem Kedrona a vejce, uvnitř byl klid a o pár metrů dál také. Jako by něco chtělo, aby nebyl Kedron rušen vnějším světem. Elendoar se pokusil vírem proniknout, jeho síly na to však nestačily.

Kedron přitlačil, prasklina se opět začala zacelovat. Nad hlavou Kedronovi začala bouře. Blesky a déšť se proháněli vírem. Chyběl poslední kousek praskliny, když se z nebe snesl blesk a udeřil do Kedrona.

Nebe se rázem pročistilo. Po mracích a hurikánu nebylo ani památky. Svítilo slunce a byl krásný den. Draci nevěděli co se stalo, neviděli na události uvnitř víru. Vejce bylo rozmetáno a Kedron ležel o kus dál tváří k zemi, nehýbal se. Elendoar spěchal ke svému lidskému příteli a doufal, že je stále naživu.Když však přišel blíže, zarazil se. Na zemi neležel Kedron, alespoň tak nevypadal. Ten, kdo tu ležel byl téměř tři metry vysoký, z ramen a zad mu vycházeli ostny. Z této osoby bylo cítit Kedrona, přesto byla podoba naprosto odlišná.

Ležící se pohnul. Rudý drak vyčkával, byl připraven zaútočit, přesto však nechtěl být ukvapený. Osoba se pohnula znovu, vzepřela se rukama a posadila se na nohy. Rukama si promnula tvář, pak předpažila a pozorovala své ruce, jako by je nikdy před tím neviděla. Nebyly to lidské ruce. Na hřbetech byly ostny a prsty vypadaly jako kdyby byly v rukavicích z dračí kůže. Postava se postavila a prohlížela si své tělo. Ohýbala se a narovnávala a sama sebe při tom prohlížela. Náhle se otočila a drakovi téměř spadla čelist

„Elendoare? Co se to se mnou stalo?“ zeptala se osoba. Bylo již jasné, že je to Kedron, ale jiný Kedron. Nebyl to ten mladý čaroděj, kterého rudý drak znal.
„Sám nevím, přítelíčku. Něco podobného jsem nikdy nezažil. Řekl bych, že zde působili mocnosti mimo naše chápání. Podle všeho jsi se spojil s mládětem z vejce, ale nevím jak je to možné. Co se dělo, když Tě obklopil ten vír?“ odpověděl Elendoar a stále si nevěřícně prohlížel „nového“ Kedrona
„Já, já, já nevím“, vykoktal ze sebe nakonec Kedron. „Poslední, nač si vzpomínám, je to, jak jsem přistoupil k vejci, abych ho zachránil, poté mám v hlavě hrozný zmatek, samé nejasné obrazy, které mi nic neříkají. První co si poté pamatuji jasně, bylo když jsem se probral. Jako kdybych dlouhou dobu spal a teď se probudil. Jsem to stále já, Kedron, ale něco se změnilo“
„To bych řekl, vždyť vypadáš jako drakočlověk, nebo jak bych Tě nazval“, usmál se drak.
„Tu změnu nemyslím. Nezměnil se jen můj vzhled. Připadám si teď mnohem silnější, než jsem byl kdy před tím. Navíc si připadám trochu rozpolcený, jako bych byl skutečně z části drak a z části člověk. V hlavě se mi objevují vzpomínky, Tvé vzpomínky a Peldoniny vzpomínky a vzpomínky mnoha Vašich předků. Před očima mi roste dračí historie, jako bych ji sám prožil“ odpověděl zamyšlený Kedron. I jeho obličej se změnil. Měl ostřejší rysy a nadočnicové oblouky měl z dračí kůže. Oči měl rudé, tvář bez vousů a z brady mu vycházely dva krátké ostny.

„Podle všeho jsi se skutečně spojil s mládětem. Získal jsi tím dračí sílu a vzpomínky, částečně i podobu. Jsi pořád tím Kedronem, kterým jsi byl, ale disponuješ silou, jakou nikdo jiný na tomto světě nemá. Čaroděj a drak v jedné osobě. Můžeme však jen hádat, jaké možnosti Ti to přinese a zda je to dobrá, či špatná změna. Dračí myšlenky a vzpomínky jsou určeny drakům, snad je Tvá mysl dostatečně otevřená, aby se s nimi dokázala vyrovnat.

“Myslím, že to je změna k lepšímu“, odpověděl Kedron a na jeho tváři byl zdánlivě znatelný úsměv. „Dokáži se vyrovnat s dračí myslí, protože já sám jsem částečně drak. Nejsem ani člověkem, ani drakem, přesto jsem zároveň oběma. A dračí část si hodlám vychutnat“, řekl Kedron a jeho vzhled se začal měnit. Postavil se na všechny čtyři a začal růst. Obličej se mu protáhl a narostl. Z lopatek mu vyrašili výrůstky, které se postupně začaly měnit v křídla. Ruce a nohy zmohutněli a protáhli se. Místo prstů měl ostré drápy. Proměna byla dokončena. Před Elendoarem teď stál zlatý drak. Byl o dost větší a statnější, než rudý.

„Tohle mě bude bavit“, řekl hlubokým hlasem zlatý drak. Udělal dva dlouhé skoky a vznesl se. Vylétl Elendoarovi nad hlavu a zamířil k nebi. Bylo to lepší, než sedět drakovi na zádech. Dováděl ve vzduchu jako malé dráče. Kličkoval mezi skalisky, vylétával do vzduchu a zase klesal k zemi. Dělal salta, vruty, prolétal těsně nad zemí a kopíroval její povrch, nechal se unášet větrem a náramně si to užíval. Absolutně v tu chvíli zapomněl na starosti a smutek, teď si zaslouženě užíval. Nic na světě mu tu radost nemohlo zkazit. Sledoval ubíhající krajinu pod sebou a po dlouhé době byl šťastný, skutečně šťastný. Netrápil ho Falmon, netrápilo ho Zlo a nezajímali ho skřeti, alespoň pro tu chvíli na ně zapomněl a letěl.

Dlouhou dobu tak nechal Kedron svou mysl uzavřenou a nevnímal nic jiného, než let. Nakonec se ale musel opět vrátit na zem. Během přistání se opět začal zmenšovat a měnit. Když stoupl na zem, byl to opět Kedron ve své nové lidské podobě. S pocitem pevné země pod nohama na něj opět dolehla tíha situace. Jeho přátelé Vedon, Bedon, Hedon, Mardon, Lordon a Zondon byli mrtví a za jejich smrt mohla jen jedna osoba na tomto světě, Falmon. Neudělal to osobně, stejně jako nikdy, ale on stál za vším co se dělo a on jediný za to musel zaplatit. Před Kedronem opět stál jeho předchozí úkol, zabít Falmona a zničit Zlo, protože jedině tak mohl dosáhnout klidu pro sebe i pro všechny na kom mu záleželo.

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green