V Alianci to vřelo. Brandoar se vrátil po bitvě s několika draky a králem Rantavalem zpět a dokončoval poslední přípravy na tažení. Trpaslíci, kteří v Alianci žili, kovali od rána do noci. Vyráběli meče, sekyry a brnění jako na běžícím páse. Stále se čekalo na příchod lidí. Od jednání o nich nepřišla jediná zpráva. Hlídky zatím nehlásili žádnou zvýšenou aktivitu. Čas ubíhal a lidé stále nepřicházeli.

Brandoar a Rantaval společně seděli v hlavním jednacím sále Aliance a rozmýšleli co dál. „Je možné, že by nás lidé zradili?“ zeptal se trpaslík. „Měli tu již dávno být. Cesta tam a zpět přeci nemůže trvat tak dlouho. Myslím, že bychom měli začít uvažovat o tažení bez lidí. Máme málo času a Falmon rozhodně vyčkávat nebude“
„Sám nevím, co se děje“, odpověděl dračí král. „Kasenil vypadal velmi odhodlaně a věrný naší společné záležitosti. Nevěřím, že by nás zradil. Přesto máš pravdu, můj malý příteli. Nemáme čas, čekat na lidi, budeme muset jít do boje a spoléhat se na vlastní síly. Všichni letuschopní draci a bojeschopní trpaslíci jsou již připraveni. Zítra za rozbřesku vyrazíme. Musíme doufat, že ten lidský čaroděj, Kedron, uspěje při plnění svého úkolu v Emunduiru. Nechť ho štěstí provází na jeho cestě.“
„Kedron se ukázal jako velmi schopný válečník, je to i velmi silný čaroděj, z toho co mi řekl Stavran a Elendoar. Kde je vůbec Elendoar, proč není s námi tady? Myslel jsem, že jste se usmířili“
„Usmířili jsme se, Elendoar si však přál zůstat u Hamnerlu. Chtěl osobně pohlídat, aby se tam opět nezačali hromadit skřeti. Nyní bychom však měli jít. Ráno vyrážíme a čeká nás ještě mnoho práce. Prozatím se s Tebou tedy loučím, uvidíme se za rozbřesku“, Brandoar se uklonil a opustil síň. Rantaval na nic nečekal a odešel mezi své druhy. Čekalo je tažení do války.

„Pane, před námi je velká skupina skřetů. Není mezi nimi žádný čaroděj, ale nelze je zabít pomocí magie. Je to zřejmě nějaký nový druh, pane“, podával hlášení Svadir svému králi. Je to teprve několik hodin, co vyrazili z Pelnu a již se objevili první komplikace. Jejich kroky kryla tma noci.
„Kolik jich je?“ zeptal se Kasenil mladého vojáka.
„Nevím to přesně, pane. Je jich kolem tisícovky, ale z hor stále vycházejí další. Zřejmě našli nějakou novou stezku, pane.“
„Dobře, pak se s nimi tedy vypořádáme“, řekl král a dal znamení svým vojákům. Jeho armáda sahala kam oko dohlédlo. Každý muž, který byl schopný boje se dobrovolně přihlásil. Od starých dob se mnoho změnilo. Lidé žili životy farmářů a zrezlá brnění po předcích jim visela v stodolách. Členství v armádě již dávno nebylo povinné. Každý muž se mohl svobodně rozhodnout, jakému povolání se chce věnovat. Přesto bylo v armádě mnoho mužů. Když poté král vyhlásil, že jde do války, přihlásil se téměř každý zdravý muž a odešel do Pelnu. Teď tu stáli a čekali na rozkaz svého krále. Jejich první bitva se blížila. Mnozí byli nervózní ze strachu, jiní z nedočkavosti.

Lučištníci přešli vpravo a vytvořili šest řad, čarodějové ve třech řadách stáli za nimi. Zbytek mužů se přesunul vlevo. Král procházel mezi nimi. Pozoroval své muže a pocítil hrdost. Tito muži byli ochotni v jeho jménu vyrazit na smrt, pokud by jim tak rozkázal. Zřejmě se blížil ten okamžik, kdy bude muset podobný rozkaz vydat. Tasil meč a zdvihl jej nad hlavu, poté se otočil ke svým mužům zády a rozběhl se vpřed. Jeho muži jej okamžitě následovali. Běželi tak tiše, jak jen to v plné zbroji bylo možné. Na dostřel luku se král zastavil. Lučištníci doběhli na pozici a okamžitě natáhli své luky, vypustili mrak šípů a ten bezchybně nabral svůj směr. Mnoho skřetů padlo. Další roj šípů se vznesl k nebi a zasáhl svůj cíl. Skřeti se dali do pohybu, přeskakovali mrtvé a běželi do útoku. V tu chvíli se dal do pohybu i král a s ním všichni jeho vojáci. Mnozí svého krále předběhli, aby jej mohli v nadcházející bitvě ochránit. Meče se zableskli a udeřili. Muži zaútočili tvrdě a nemilosrdně. Čarodějové se pokoušeli proniknout skřetí ochranou, do myslí se jim však nedostali ani při útoku více čarodějů na jednoho skřeta. Nakonec se rozhodli jinak využít svých schopností. Za prvním vojem vzplanul oheň a stovka skřetů v něm zůstala uvězněna. Ani lučištníci neustávali ve svém snažení. Zatímco se před nimi odehrávala bitva, zasypávali vzdálenější skřety svými šípy. Protivníků značně ubývalo a bitevní pole zčernalo jejich mrtvými těly. Netrvalo dlouho a poslední skřet padl mrtvý.

„Pane, zvědové hlásí, že všichni skřeti padli. Zašli kus do hor a nenašli žádného živého skřeta“, hlásil opět Svadir. Byl zadýchaný a potřísněný krví skřetů. Jeho meč byl zbarven doruda.
„Výborně, vezměte si skupinu mužů a projděte ty skřety, zda mezi nimi některý nepřežil. Lučištníci ať si naberou zpět své šípy, budou je ještě potřebovat. Zranění ať jsou co nejdříve ošetřeni a zjistěte naše ztráty, musíme pochovat padlé“, odpověděl unavený král. Svadir okamžitě vyrazil plnit rozkazy. Nakonec se vrátil s dobrými zprávami, nikdo z jejich mužů nebyl zabit. Několik desítek bylo raněno, nikdo však natolik vážně, že by nemohl pokračovat. Lučištníci stále procházeli pole a sbírali šípy do svých toulců. Nakonec navršili všechny padlé skřety na jednu hromadu a čarodějové se postarali o jejich spálení. Za světla ohně se dala armáda opět na pochod. Byli očekáváni v Alianci a i tak měli již dost velké zpoždění. Přípravy na tažení zabrali více času, než Kasenil očekával. Lidé byli opět na pochodu, směr Aliance. Kasenil se rozhodl vyslat rychlého posla, aby v Alianci věděli, že je s posilami na cestě. Svadir se osobně zhostil role posla a vydal se na cestu.

Cesta z Pelnu do Aliance byla zbudována již během stavby Aliance samotné. Byla dobře schůdná a tak byla použitelná pro pochodující armádu. Svadir pospíchal po cestě, aby donesl co nejrychleji zprávy od svého krále. K odpočinku se zastavoval jen zřídka. Zásob nesl velmi málo, aby neměl zbytečnou zátěž, která by jej zpomalovala. Postupoval velmi rychle a cestou nepotkal žádnou překážku.

Slunce se právě chystalo k východu. Na hlavním nádvoří Aliance bylo rušno. Několik lidských čarodějů, trpaslíci a draci se právě chystali k odchodu. Čekalo se již jen na dvě hlavní postavy. Krále Rantavala a krále Brandoara. Otevřela se brána paláce a čekající k ní upřeli zrak. V bráně stáli oba očekávaní. Vznešeně sešli schody a zařadili se do čela. Zrovna se chystali vyrazit, když přiběhl strážný. „Pane, z hlásky právě přišla zpráva, že se blíží lidský posel. Je sám, ale prý s Vámi chce mluvit, pane. Strážným nechtěl říct více, prý hodně pospíchal“, vyhrkl ze sebe.
Oba králové na sebe pohlédli a nakonec Brandoar odpověděl. „Pak se tedy odchod trochu zdrží. Snad nese dobré zprávy o lidech. Pozdě, ale přeci“. Vojáci dostali opět rozchod. Nádvoří se téměř vylidnilo. Uprostřed však nadále stáli oba králové a vyčkávali příchod posla. Oba doufali v dobré zprávy a tak netrpělivě vyhlíželi.

Netrvalo dlouho a hlavní městskou branou vstoupil mladý člověk. Byla na něm znát dlouhá cesta, kterou urazil. Přesto kráčel vzpřímeně a hrdě. Předstoupil před krále a poklekl. „Povstaň a řekni nám, jaké zprávy neseš“, řekl mu Rantaval.
„Nesu zprávy od svého krále, pane. Je i s celou armádou na cestě sem. Právě vstupovali do hor, když mne vyslal napřed. Objevili se jisté komplikace a na cestě jsme svedli bitvu s větší skupinou skřetů. Král Kasenil Vás proto žádá o trpělivost, jistě brzy dorazí i on“, odpověděl Svadir a znovu se uklonil.
„Tvé zprávy nás potěšily“ řekl dračí král. „Nyní běž a odpočiň si, strážný Tě odvede do kasáren, najez se, vykoupej a prospi se. Později nám podrobněji popíšeš komplikace, které Vás zbrzdily. Společně vyčkáme příchodu Tvého krále. Svadir poděkoval a odkráčel. Oba králové se společně odebrali do jednacího sálu. Museli opět čekat.

Svadir druhý den podrobně vylíčil králům situaci svého pána a společně vyčkávali jeho příchodu. Kasenil se svou armádou dorazil toho dne k večeru. On i jeho muži byli velmi vyčerpaní. Pospíchali, aby dorazili co nejdříve. Cestou ještě potkali menší skupinu skřetů, ale vypořádali se s nimi rychle a tvrdě. Vojáci se rovnou odebrali do kasáren, Kasenil nejprve vyslechl hlášení od Svadira a poté se odebral do jednacího sálu za čekajícími králi. „Vítejte, už jsme se báli, že nedorazíte“, přivítal jej Brandoar.
„Bohužel jsme se zpozdili, za což se omlouvám. Jsme ale tu a je třeba rozhodnout, co bude dál. Mým mužům bude stačit přes noc si odpočinout. Můžeme tedy ráno vyrazit“ řekl unavený lidský král. Již se viděl v posteli a nechtěl to nijak zdržovat.
„Není zač se omlouvat, Váš posel nám již celou situaci vysvětlil. Hlavní je, že jste dorazili. Naši vojáci jsou samozřejmě připraveni, můžeme tedy, jak říkáte, ráno s rozbřeskem vyrazit“, odpověděl Rantaval. Králové se rozloučili a odešli za svými záležitostmi. Válka již byla za dveřmi.

Ráno se slunce schovávalo za černými mraky. Ve vzduchu bylo cítit déšť. Armáda již vyčkávala na nádvoří. Již byli všichni připraveni k odchodu. Draci již poletovali nad Aliancí a pozorovali scenérii pod sebou. Nakonec Kasenil i Rantaval vydali dlouho očekávané znamení. Dali se na pochod. Vycházeli východní bránou. Byla menší a proto museli procházet ve trojicích. První šli králové, za nimi lučištníci, poté čarodějové, trpaslíci a zbytek mužů. Trvalo několik hodin, než všichni muži opustili prostory aliance. Cesta dál byla širší, takže mohlo jít více mužů vedle sebe. Brandoar se svou letkou byl zárukou, že nebudou vojáci přepadeni ze zálohy. Dva draci pak byli vysláni napřed. Měli zkontrolovat cestu před nimi a dát vědět čekajícím, že se již blíží. V Alianci zůstalo jen několik draků a strážných, kteří by ji chránili v případě útoku.

„Pane, jdeme pozdě. Na Hamnerlu se právě odehrává bitva. Trpaslíci a draci, kteří tam byli právě čelí útoku. Je tam více než tisícovka skřetů“, hlásil Brandoarovi jeden z poslů, který se rychle vrátil od Hamnerlu.
„Kasenile, máme potíže“, řekl drak svému lidskému protějšku.
„Co se děje? Vidíte snad skřety?“ ptal se Kasenil
„Nevidíme, ale na Hamnerlu se odehrává bitva, budu muset se svými draky letět napřed. Každý z Nás unese dva Tvé muže. Byl bych rád, pokud by s námi letěli nějací čarodějové a pár dobrých vojáků“
„Dobře tedy, poletíme hned“ odpověděl Kasenil a okamžitě začal vybírat své nejschopnější muže. Všichni nakonec nasedli na draky a vyrazili do bitvy. Rantaval se ujal vedení skupiny. Nasadili rychlejší tempo, aby případně sami mohli do bitvy zasáhnout.

Draci letěli velice rychle a během chvilky se snášeli nad Hamnerl. Útočících skřetů bylo o mnoho více než obránců, přesto se však stále drželi. Draci nalétávali a spalovali celé oddíly skřetů, přesto stále přicházeli další. Brandoarova jednotka se okamžitě spustila dolů a připojila se k útoku. Když se draci přiblížili k zemi, vojáci na jejich zádech seskočili. Čarodějové brzy našli své protivníky a dali se do práce. Kasenil se přenesl mezi skupinu nepřátelských čarodějů a zaútočil. Tři z jeho čarodějů ho pak následovali a stanuli po boku svého krále. Bitva byla rázem vyrovnanější. Skřetí čarodějové bojovali dobře, přesto nestačili na umění svých lidských protivníků a postupně jeden za druhým padli. Neuběhla ani hodina a poslední skřetí čaroděj padl. Výhoda nyní byla na straně lidí. Příval skřetů ustal, přesto jich tu nadále bylo více než dost. Skřeti pomalu začínali prohrávat. Draci je tlačili z jedné strany, zatímco trpaslíci a lidé plnili svůj úkol ze strany druhé. Zbývalo již jen něco kolem pěti set skřetů, když se údolím roznesl hlas. Trpaslíci se zprvu polekali, nakonec však zjistili, že přicházejí posily. Rantaval právě dorazil s celou armádou a okamžitě ji vedl do údolí. Během chvilky byl zbytek skřetů rozprášen. Bylo po bitvě. Společně opět bitevní pole uklidili a mrtvé skřety spálili. Nakonec pohřbili padlé trpaslíky. Draci se opět ujali hlídky. Zbytek se přesunul na plošinu. Teď se tu hodně tísnili a plošina jim byla malá, k odpočinku však stačila. Na trpaslících byla znát radost z nově příchozích, přesto se toho večera neoslavovalo. Všichni odpočívali a připravovali se na ranní pochod. Čekala je cesta k Emunduiru. Během večera byl celkem klid. Dračí hlídky objevily několik zbloudilých skřetů. Rychle se však o ně postaraly. Brandoar až teď zjistil, že je Elendoar pryč, nikdo nevěděl kam zmizel. Jediné co věděli bylo to, že se najednou vznesl k nebi a odletěl na východ. Avaldor se domníval, že s tím má co dočinění Kedron. Byly to však jeho pouhé dohady. Elendoar se od té doby neobjevil.

Ráno se celá armáda Tří vydala na cestu. Přešli údolí Hamnerl a vyšli jeho severní stranou. Severní strana údolí stoupala do menšího svahu, poté opět klesala a přešla v Kavelnskou planinu. Za starých časů to bývala krásná zelená oblast, rostlo zde mnoho květin a žila spousta zvířat. Tomu tak již bohužel dávno není. Skřeti planinu zplundrovali a zbyla z ní jen hnědá smutná zem. Vpravo ji lemovaly Kapterské hory, vlevo pak Swipelnský les, za ním již byla propast oddělující Hamron od zemí na severu. V dáli již bylo vidět Emunduir. Kavelnská planina byla nyní jediné, co jim stálo v cestě. Přejít ji vyžadovalo pro samotného člověka týden. Celé armádě to může trvat i téměř dva týdny.

I na tu vzdálenost bylo vidět, že u Emunduiru to žije. Dalo se předpokládat, že Falmon připravuje svou armádu na rozhodující bitvu. Emunduir přímo hořel, jeho světlo v noci ozařovalo téměř celou planinu. „Zlo plodí své děti jako na běžícím pásu“, řekl při tom pohledu Brandoar.
„Ano, čeká nás velká bitva“, odpověděl zamyšlený Kasenil. Rantaval si vedle něj jen tiše brousil svou sekeru a pobrukoval si.

Armáda postupovala pomalu dál. Nevyskytovali se žádné komplikace. Draci občas objevili skřetí špehy, se kterými se vypořádali, jinak byl klid, až podezřelý klid. Jak se blížili k Emunduiru, světla ubývalo. Noc se prodlužovala a slunce vystřídal Emunduir samotný. Na vojáky padal stín, přesto však nadále odhodlaně pochodovali. Tak ubíhal den za dnem a Emunduir stále rostl. U jeho brány se pohyboval velký stín.

Tak nakonec došla armáda Tří na dosah Velké Emunduirské brány. Brána byla zavřena a před ní bylo nahromaděno několik desítek tisíc skřetů. Najednou se brána začala otevírat. Skřeti začali řvát. Rozestoupili se a vytvořili tak mezi sebou cestu k bráně. Upřeli svůj zrak k bráně a čekali. Armáda Tří stála, vyčkávala na další dění u brány.

Brána se pomalu otevírala a ven unikalo pouze světlo Zla. Nakonec se ozvalo hlasité cvaknutí a brána byla dokořán. Zevnitř se začali valit další hordy skřetů, které se řadili na začátek a přidávali se k řevu ostatních. Po chvilce vycházení skřetů ustalo, řev byl však mnohem hlasitější. Následovala velká skupina Tvahrů. Kráčeli průchodem nakrčení, kdykoli připraveni vyskočit k útoku. Nakonec vyšla poslední část. Skupiny pěti skřetů táhly na řetězech Halnory. Byli rozzuření a skřeti s nimi měli značné problémy. Za posledním Halnorem se skřeti opět hromadili a uzavírali tak cestu k bráně.

Skřeti přitáhli Halnory do předních řad a řev utichl. Každý skřet měl svou šavli připravenou. Tvahrové se připravovali vyrazit. Armáda Tří stála vstříc svému nepříteli a rozhodující bitvě. Obě strany vyčkávali, jako by se mělo objevit znamení, které bitvu zahájí. Vteřiny se vlekly jako celé roky. Nikdo téměř ani nedýchal. Tady se mělo rozhodnout o osudu.

Z Emunduiru se ozvalo hluboké zatroubení. Země se otřásla. Skřeti opět začali řvát. V bráně se objevila vysoká černá postava. Sám Falmon se přišel zapojit do bitvy. Jeho protivníci propadli zoufalství. Kedron neuspěl a kdo ví, zda někdy do Emunduiru došel. „Teď je to tedy pouze na Nás“, zabručel Brandoar.
„Ať Nás štěstí doprovází a neopouští v tuto hodinu“, říkal si pro sebe Kasenil. Na vojáky padl poprvé skutečný strach. Od počátku všichni doufali, že Kedron na své cestě uspěje. Vlastně si nikdo téměř nepřipouštěl, že by mohl neuspět. Nyní však hleděli na Falmona a jeho armádu a jen chvilka je dělila od rozhodujícího střetu.

Falmonovi oči rudě zažhnuli a usmál se. On sám věřil, že se Kedrona zbavil. Od chvíle, kdy mladý čaroděj odešel z Emunduiru o něm ani sám Falmon nic nevěděl. Doufal, že bez své magie Kedron padl cestou do Malhozu buď vyčerpáním, nebo rukou jeho skřetů. Temný pán zdvihl ruku a mávnul, Halnoři byli vypuštěni. Tvahrové je následovali. Skřeti stále vyčkávali. Bitva byla započata.

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green