Aliance opět ožívá. Chystá se velká slavnost. Vždyť to brzy bude přesně 200 let ode dne, kdy Kedron Zlatý, pán rady, porazil Zlo a Temného pána Falmona.

Mnohé se od té doby změnilo. Dračí populace opět zažívá zlaté časy a rodí se nová dráčata. Dračí král Elendoar má dvojnásobný důvod k oslavě, vždyť je to již 200 let, co nastoupil na trůn a změnil dosavadní život draků. Byla to hlavně jeho zásluha, že se dračí národ odklonil od cesty k vyhynutí a opět získal svou dávnou sílu. Odstranil staré tradice a nastolil nový řád, který se tak dobře ujal. Brandoar, první dračí vládce, by byl jistě na svého nástupce hrdý, ačkoli právě v otázce tradic spolu měli největší rozepře.

Život trpaslíků a elfů zůstal téměř nezměněn. Oba národy si nadále žijí ve svých sídlech a vedou své klidné životy. Ani jim se však změny nevyhnuly. Více než dříve vycházejí do světa a přispívají ostatním svým uměním. Trpaslíci tesají sochy a monumenty v nových městech, elfové jim pak dodávají nádech přírody, když budují krásné zahrady a parky.

Lidé se nadále množí, budování nových měst je hlavně jejich zásluhou. Peln již dávno nestačil svou kapacitou lidským potřebám a tak bylo vybodováno spousty dalších větších měst, kam se mohli lidé se svými rodinami uchýlit. Kawelnská planina již dávno není jen klidnou zelenou oblastí. U přechodu z údolí Hamnerl vyrostlo velké město Kvanduir, které se svou velikostí a slávou dávno vyrovnalo Pelnu.

I Aliance se dočkala svého rozšíření. Nové domy jsou již dávno určeny jen těm nejvýznamnějším a nejbohatším osobám Hamronu. Nikdo jiný si již tak honosné ubytování nemůže dovolit. Částečně se tak zpomalil příval zájemců o bydlení v této metropoli. Navíc Aliance zůstala hlavním sídlem dračího krále a jeho rodiny. Mnohé dračí rodiny se rozhodli pro klidnější domovy a rozhodli se vybudovat nová hnízda stranou Aliance. V okolních horách je tak velmi málo míst, která zůstala neobydlena.

Kedron Zlatý se vrátil do jeskynního bytu, ve kterém bydlel se svým učitelem, Stavranem. Dlouhá léta žili společně a dvakrát měsíčně se účastnili rady. Ve volném čase navíc cestovali po Hamronu a sledovali jeho rozkvět. Aby si Stavran užil této radosti lépe, dal mu Kedron veliký dar, svou mocí mu dal opět mládí. Z jedné návštěvy Pelnu se však vrátil Kedron sám. Stavran se zakoukal do jedné čarodějky a už s ní zůstal, mají dvě děti, chlapce a dívku. K radosti svých rodičů dostali děti do vínku čarodějné síly. Stavran od té doby opouštěl Peln jen když odcházel do Rady, k tomu navíc využíval teleportační místnosti. Teleportaci samozřejmě obstarává Stavran sám, jen si nechal v Alianci vyhradit místnost, ve které se nesmí nic měnit, aby při přenosu nedošlo k nehodě.

Tak tedy na nějakou dobu zůstal Kedron sám, ne však na dlouho. Hnízdo opět ožilo. Neobydlel ho nikdo jiný, než Elendoarův syn, Koudon. Také založil vlastní rodinu a rozhodl se mláďata vychovávat tam, kde sám vyrostl. Tak měl Kedron vždy co dělat, nebyl-li zrovna někde na cestách.

Oslava se již blížila, přípravy dobíhaly a hosté se sjížděli. Poslední volná místa již byla obsazena. Hudba a veselý smích se ozývaly ze všech stran. První sudy elbelu byly naraženy a zábava v předvečer oslavy byla v plném proudu. Noční zábava však končila brzy. Nikdo nechtěl vyčerpat svou oslavovací energii příliš brzy. Krátce po půlnoci Aliance utichla a krajinou se rozlila noc.

Celá Aliance byla na nohou dříve, než první sluneční paprsky dopadly na hlavní nádvoří. Dnešek musí být dokonalý, vždyť musí být překonán úspěch první stoleté oslavy. Tehdy se dokonce jeden z draků nechal přemluvit a popíjel s trpaslíky elbel. Vypil několik sudů a nakonec se opilý složil na nádvoří. Naštěstí se všichni stihli včas odsunout a nikdo neutrpěl újmu. Po probuzení raději tiše odletěl trpět mimo Alianci a vrátil se po pár dnech. Nakonec se tomu však i on dovedl zasmát. Na letošní oslavu si raději vzal hlídku, nechtěl raději nic riskovat.

Stoly se začaly plnit dobrotami a hosté se pomalu začali usazovat na svá místa. Během chvilky nebylo na nádvoří téměř k hnutí. Služebnictvo doplňovalo stoly a proplétalo se mezi hosty. Oficiální zahájení se blížilo a příchod hlavních hostů byl již očekáván. Stůl pro krále a členy rady byl připraven a úpěnlivě sledován.

Krajinou se rozlehl hlas trubek a brána hlavního sálu se rozevřela, zaburácel zvuk křídel a nad hlavní nádvoří se snesla skupina draků. V čele král Elendoar se svou královnou Peldonou. Za nimi pak letěl pán Rady, Kedron Zlatý následovaný Halaventorem. Kedron Zlatý se spustil ke stolu a proměnil se do své lidské podoby. Z hlavního sálu teď vyšel král lidí Kasenil se svou paní Sejnou, vedle nich kráčel trpasličí král Pantanor se svou paní Javirou. Pantanor nastoupil na trůn teprve před patnácti lety. Nahradil tak svého otce Avaldora, který vládl až do své smrti. Dožil se krásného věku dvousetjedenácti let. Odešel ze života při procházce po Hamronu.

Další z hlavního sálu vyšel generál Stavran se svou paní Aliezou, elf Tavul a jako poslední pak trpasličí generál Paltares s paní Talnoreou. Paltares na této pozici nahradil generála Varsinera. Ten byl nástupcem legendárního generála Falhava. Prvního trpaslíka, který kdy letěl na drakovi. Vlastně to byl jediný trpaslík, který kdy letěl. Žádný jiný se k takovému činu nikdy neodvážil. Zahynul při výpravě do hor, když chtěl vyloučit možnost, že jsou ještě nějací skřeti naživu. Žádné nenašel, našel však věčný klid. Vojenská trpasličí škola od té doby nese jeho jméno. Falhavova elitní vojenská škola. Jen Ti nejlepší trpaslíci ze všech se mohli stát jejími členy.

Nyní tu byli skutečně všichni. Slova se ujal Kedron. „Vážení přátelé, víte, že nejsem zrovna dobrý řečník a tak to raději zkrátím. Je to již dvě sta let od doby, kdy jsme společnými silami porazili Zlo a dali tak začátek nové době. A teď to tedy pojďme oslavit. Na zdraví, přátelé“. Pozvedl číši, k čemuž ani nemusel nikoho pobízet. Oslava byla započata.

Zábava byla v plném proudu, služebnictvo rychle doplňovalo rychle se vyprazdňující stoly. Jeden sud elbelu střídal druhý. Několik skupinek předvádělo představení znázorňující velkou bitvu a souboj Kedrona a Falmona. Sem tam si něco přidali a diváci se pak smáli, až se za břicha popadali. Někteří se nechali zaskočit při pití elbelu a poprskali jím své sousedy naproti. Ti se však dnes odmítali zlobit a tak se jen smáli a smáli.

Jedna osoba se však nesmála a nebavila. Kedrona již dávno přešla nálada bavit se. Poslední dobou byl zamračený a zamlklý. Připadal si osamělý. Všichni jeho přátelé měli svou rodinu, zatímco on se jen pohyboval mezi nimi. Již dávno zatoužil po své vlastní rodině a měl nesčetně nabídek k sňatku. Většinou to byly význačné čarodějky, ale žádná z nich Kedrona nezaujala. Tiše se zvedl a odkráčel pryč. Nakonec nepozorovaně odešel z Aliance a vyšel strmou úzkou cestičkou na jednu z hor, které Alianci obkružovaly. Měl odsud překrásný výhled na město i na jeho okolí. Slunce se již sklánělo k západu. Hory v tmavě rudé záři docela měnily svou podobu.

Kedron jen seděl a pozoroval dění pod sebou. Všichni byli šťastní a veselí a nic jiného je dnes nezajímalo. Proč jen se také nedokázal bavit? Proč mu bylo tak smutno, když měl kolem sebe tolik přátel?

“ Ahoj Koudone“, pozdravil přicházejícho draka. „Copak se děje? „, zeptal se Koudon. „Proč nejsi s ostatními dole a nebavíš se? „, pokračoval drak.

“Sám Ti nevím“, odpověděl Kedron se skloněnou hlavou. „Je mi poslední dobou nějak smutno, ani nevím proč“.

„Na každého občas přijde smutek, ale máš přeci spoustu přátel. Brzy to zase přejde“.

„Kdepak to asi ne, každý někoho má a ve výsledku jsem zase sám. Rád bych zase vyrazil na cesty a nebyl tak svázaný svou pozicí v Radě. Přemýšlím, že na příštím zasedání oznámím, že odcházím a poté vyrazím na cesty“.

„A kam chceš jít? Na Hamronu přeci můžeš jít kamkoli a stejně poté stihneš zasedání“.

„Zatím sám nevím. Půjdu tam, kam mne nohy a křídla donesou. Rád bych věděl, jaký je svět za hranicemi Hamronu, možná půjdu tam“.

„Ale tam ještě nikdo z Hamronu nebyl, může to být velmi nebezpečné. Půjdu s Tebou, tak aspoň budu mít jistotu, že se Ti nic nestane“.

„To přeci nejde, máš svou rodinu a své povinnosti k ní. Nemůžeš jen tak opustit hnízdo a odejít. Možná budu na cestách hodně dlouho a je možné, že se již nevrátím. To si Ty přeci nemůžeš dovolit. Navíc chci jít sám. Každopádně Ti děkuji za Tvou starost, jsi skutečný přítel a budeš mi chybět. Ty i Tvá rodina. Teď však pojď příteli, je přeci čas se bavit. Jestlipak jsi již ochutnal elbel?“, dopověděl Kedron a lehce se usmál.

Zbytek večera probíhal přesně tak, jak měl, do rána se zpívalo, tančilo a jedlo. Koudon chtěl Kedrona potěšit a tak se rozhodl ochutnat elbel. Neuvědomil si však, že Kedronovi na mysli vytanula vzpomínka na opilého draka při předchozí oslavě. Bohužel pro draka se čaroděj rozhodl tuto akci zopakovat. Využil té nejjednodušší metody. „Vsadím se, že nevypiješ tenhle soudek najednou“. Tímto způsobem nakonec padlo hezkých pár sudů elbelu a Koudon nevěděl, čí je. Nakonec se stal hlavní atrakcí celého večera.

Druhého dne Aliance ožila až v odpoledních hodinách. Do té doby všichni vyspávali stav z večera. Trpaslíci jsou ve zbavování se opilosti mistry, Koudon však na tom byl hůře. Probudil se na vnější hradbě města, zajištěn narychlo sestaveným hrazením tak, aby nepřepadl ven. Z večera si nepamatoval nic a hlava se mu motala takovým způsobem, že vstal a z hradby skutečně spadl. Naštěstí již alespoň trochu vnímal, takže se stihl stočit tak, aby si příliš nenatloukl. Křídla ho však odmítala poslouchat. Nezbylo mu tedy nic jiného, než potupně dojít na cestu a vejít do města branou. Trpaslíci se snažili být zdvořilí a tak se smáli tak, aby je drak neviděl. Co si však neuvědomovali, bylo to, že kocovina drakovi zesílila sluch, takže jejich smích velmi dobře slyšel. Nakonec se ho osobně ujala trpasličí královna Javira, která nebohému drakovi předvedla, jak se trpaslíci zbavují kocoviny. Do hodiny pak byl Koudon zase v pořádku, raději však odletěl do hnízda, aby nebudil další záchvaty smíchu.

Život na Hamronu se pak postupně vrátil do starých kolejí. Dva týdny po oslavě pak Kedron svolal zasedání Rady. Všichni členové se postupně dostavili do Aliance a usadili se v zasedací místnosti. Poslední přišel Kedron ve své lidské podobě. Kráčel s hlavou skloněnou k zemi, v tváři bylo poznat, že mu rozhodně není do smíchu. Postavil se před své kolegy a zhluboka se nadechl.

„Přátelé, důvod, proč jsem Vás dnes svolal je ten, že chci oznámit svůj odchod. Od poražení Zla se zde pravidelně scházíme a spíše přátelsky klábosíme, než cokoli jiného. Na Hamronu je mír a Rada tím z mého pohledu nemá velký smysl. Hlavní důvod mého odchodu z Rady je však ten, že chci opět cestovat. Chci procestovat Hamron ve své lidské podobě a následně se podívat za jeho hranice“. Domluvil a přenechal prostor ostatním.

Ticho nakonec prolomil Paltares. „To je přeci hloupost. Nikdo se nikdy neodvážil překročit hranici. Kdo ví, co se za ní skrývá. Vždyť to může být Tvá smrt. A proč také odcházet z Rady? Vždyť stačí, abychom zasedání dělali méně často, nemusíš hned odcházet. Tvé rozhodnutí se mi zdá dosti neuvážené“, zakončil svůj proslov trpaslík, který se tak rozohnil, až zrudnul.

Dříve, než stačil Kedron odpovědět, povstal Stavran, aby bylo jasné, že chce promluvit on. „Musím souhlasit s Paltarem, pokud jsi zvažoval svůj odchod, proč sis o tom nepřišel promluvit? Pokud je nějaký problém, mohli jsme najít řešení. A odejít za hranici taktéž nepovažuji za rozumné. Dokonce ani draci se nikdy nepokusili Propast přeletět, ačkoli by mohli“, domluvil čaroděj, který si, narozdíl od trpaslíka, zachoval klid.

Kedron chvilku počkal, zda se nebude chtít vyjádřit také elf, či drak a pak promluvil. „To rozhodnutí není neuvážené, vězte, že se touto myšlenkou zabývám již velmi dlouhou dobu. S Tebou, Stavrane, jsem o tom nemluvil proto, že by ses snažil přesvědčit mne. Ať již k tomu, abych zůstal, nebo k tomu, že půjdeš se mnou. Odmítl bych obojí. Tato cesta je určena jen pro mne a jen já jí budu kráčet. To rozhodnutí je definitivní, věděl jsem, že k tomu budete mít výhrady, ale nic to nemění. Za několik dní odcházím a hlavně jsem Vás svolal z toho důvodu, že jsem se s Vámi chtěl rozloučit. Sbohem, přátelé“. Domluvil a vzápětí zmizel. V místnosti po něm zůstali jen mlčící členové rady, nikdo z nich již nevěděl, co dodat.

Co členové rady nevěděli, bylo to, že se Kedron již stihl rozloučit s Elendoarem. Dračí král by mu rád cestu rozmluvil, ale již Kedrona znal příliš dobře a věděl, že jeho rozhodnutí nezmění. Kedron se z rady přenesl rovnou domů, kde se okamžitě pustil do dokončování příprav. Poslední chvilky před odchodem strávil s Koudonovou rodinou. Jednou se u něj stavil Stavran a ještě jednou se pokusil ho přesvědčit, aby zůstal, když však uviděl, že skutečně nic nezmění, rozhodl se alespoň s Kedronem zavzpomínat na staré časy u pár korbelů elbelu.

Tak čas pomalu plynul, až byly všechny přípravy hotovy a Kedron mohl vyrazit. Krátce se rozloučil s Koudonem a jeho rodinou a vyrazil. Rozhodl se, že půjde stejnou cestou, jako když se Stavranem vyrazili do boje proti Falmonovi. Tak došel k tajnému vchodu do trpasličích tunelů a jimi do hlavního města, Fardaru. Stráže jej vřele přivítali a otevřeli bránu. Město stále rostlo, takže tu bylo ještě více zlata a mnohem rušněji, jinak se Fardar příliš nezměnil. Kedron zde v královském paláci strávil několik dní. Trpaslíci to samozřejmě pojali jako příležitost k oslavě a tak se celé dni hodovalo. Když po několika dnech Kedron odcházel, připadal si o dost těžší. Po těch několika dnech opět doplnil zásoby a vyrazil. Původní cesta byla na konci uzavřena, nebyli by to však trpaslíci, kdyby si nevytvořili nové východy a tak Kedron nemusel volit náhradní variantu.

Vyšel do údolí Hamnerl a na chvíli se zastavil u pomníků, aby vzdal holt padlým a zase pokračoval dál. Na příští zastávku se Kedron obzvláště těšil. Malhoz mu již od začátku velmi přirostl k srdci a tak svižným krokem vyrazil dále.

Mezi elfy se opět zdržel delší dobu. Ačkoli věděli o jeho plánech, nikdo se mu je nepokusil rozmluvit, jen mu svým obvyklým způsobem zpříjemňovali chvilky v Malhozu strávené. Přes den se procházel po lese a rozprávěl s elfy a večer si užíval bujaré oslavy. Tak čas ubíhal a Kedronova touha vyrazit se opět vrátila. Snad každý elf přišel, aby se rozloučil a popřál Kedronovi šťastnou cestu. Tak šel zase sám cestou k Emunduiru, aby se podíval na zelenou Kawelnskou planinu a pozdravil padlé. Poté ho již čekala cesta do neznáma. Od Emunduiru na sever byl již jen Swipelnský les a Propast. Místa, jež Kedron nikdy nenavštívil a která ho k sobě táhla takovou silou.

Kedron se na nějakou dobu usadil na vyvýšeném místě nad planinou a vzpomínal. Přemýšlel o všem, co se tu stalo a o tom, co se chystá vykonat. Znovu ještě naposledy zvážil, co chce udělat, aby naposledy došel ke stejnému rozhodnutí. Odejít za hranici Hamronu a poznat ten jiný svět, který na druhé straně Propasti čeká.

Dodal si odvahy a vyrazil na steč novému dobrodružství.

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green