„Ahoj Kedrone Zlatý, bývalý páne Rady“, ozvalo se odněkud zpoza křoví. Kedron však necítil ničí přítomnost. Že by snad začínal samotou blouznit? „Neboj se, neblouzníš, jen mne nemůžeš cítit, tedy aspoň ne těmi smysly, kterými by sis přál“, zasmál se hlas za křovím. Kedron se znovu pokusil zachytit něčí přítomnost, ale nikoho necítil. Tasil meč a vyrazil ke křoví. Na trávníku tam seděl starší muž. Byl zahalen kápí, takže mu nebylo vidět do obličeje. Vedle sebe měl položenu dlouhou hůl na cesty. Dýkou zrovna odkrajoval kus pečené zvěřiny. „Odpusť mi mou nezdvořilost“, promluvil opět muž. V jeho hlase byla znát dlouhověká zkušenost. „Prosím, posaď se a zakroj si, jídla mám dostatek“, ukázal muž na maso a pokračoval v hodování. Kedron chvíli jen stál a zíral, poté schoval meč a posadil se vedle muže. Maso mu zrovna přišlo k chuti, tak proč si nezakrojit?

„Měl jsem mnohem více času, než Ty, abych se naučil svou přítomnost maskovat před každým. Nic víc v tom nehledej“, řekl muž a pokračoval v jídle. Kdyby mu bylo vidět do obličeje, pravděpodobně by se tam objevil úsměv. Takhle mohl Kedron pouze hádat. Cizinec dál jedl a Kedrona si vůbec nevšímal.

„Kdo vlastně jsi? Ty mé jméno a očividně i mne znáš, já však nemám ponětí o tom, kdo jsi Ty“, přerušil cizincovi hody Kedron. „Máš pravdu, jsem hrozně nezdvořilý. Většinou mi říkají Poutník, jiné jméno již vlastně ani nepoužívám. A abys také věděl něco o mne, tak nepocházím z Hamronu. Několik set let jsem žil na Evalionu a putoval tam a zpět. Proto mi také říkají Poutník“.

„Evalion? Kde je Evalion? “
„Evalion je země na druhé straně propasti. Vlastně je to spíše název světadílu. Na Evalionu jsou dvě velké království. Pelivar a Zimolgan“.
„Kolik Ti je vlastně let? “
„Ani nevím, po první tisícovce jsem to nějak přestal počítat“, usmál se Poutník.
„Páni, oproti Tobě jsem vlastně jen malý kluk“, zamyslel se Kedron. „Kde jsi žil před tím, než jsi byl na Evalionu? Na Hamronu? “ vyzvídal Kedron.
„Dalo by se říct, že jsem prošel každý kousek téhle planety“.
„Planety? “ divil se Kedron.
„Chlapče, víš Ty vůbec něco o místě, kde žiješ? “ ptal se s lehkým úsměvem Poutník.
„O Hamronu vím téměř vše, co jsem nezískal spojením, to jsem vyčetl“, odpověděl udivený Kedron.
„Pravda, zapomněl jsem. Jelikož se chystáš opustit Hamron, měl bys asi vědět mnohem více, než to, co ses dosud dozvěděl. Měl by sis udělat pohodlí, tohle asi chvilku zabere“, řekl poutník a otřel si ruce o nohy. Zabodl dýku do země a položil se do trávy. Zhluboka se nadechl a začal povídat.

„Kolem nás je mnohem více, než Hamron. Hamron je jen jeden z devíti světadílů, které se nachází na planetě Teldamonia. Jelikož nemáš ponětí o vesmíru, tak jenom krátce a zjednodušeně. Planeta je koule, takových koulí je nekonečné množství v ohromném prostoru zvaném vesmír.
To tedy jen tak na okraj, nyní zpět k Teldamonii. Jak jsem řekl, je tu devět světadílů. O Hamronu a Evalionu již víš, další jsou Doberlot, Manilak, Sepuraz, Zvolanerion, Pakadeuz, Noladeren a Kapadelius. Každý z těch světadílů vede svůj vlastní způsob života. To znamená, že na každém z těch kontinentů můžeš potkat odlišné tvory, nebo stejné s jinou mocí, ale to se spíše váže k historii Teldamonie. Nenudím Tě? Chceš si to skutečně poslechnout? “

“Pokračuj, chci vědět všechno“, vyhrkl ze sebe informacemi unešený Kedron.

Poutník se usmál a pokračoval: „V počátcích byl na Teldamonii pouze jeden kontinent. V té době neměl žádný název, právě proto, že byl jediný. Vlády se ujali Fuleani. Byla to skupina jedenácti čarodějů, kteří vládli neomezenou mocí. Převážnou většinu času žili ve vzájemném souladu. Každý z nich však měl jinou představu o tom, jak zařídit další život na Teldamonii. Rozpory vyvrcholily, když se dva z nich pustili do vzájemného souboje. Skončilo to tím, že se Fuleani shodli na rozdělení na devět kontinentů. Každý kontinent tedy od té doby nese jméno Fuleana, který jej stvořil. Jak jsem tedy zmínil před tím, jsou to Kapadelius, Noladeren, Pakadeuz, Zvolanerion, Sepuraz, Manilak, Doberlot a Evalion. Výjimkou je Hamron, ten totiž nese jméno dvou Fuleanů, Hamkalena a Ronteala. To jsou Ti dva, kteří společně bojovali. Hamkalen dal život drakům a brzy poté i elfům. Později pak přivedl v život i trpaslíky. Vyčerpal tak všechnu svou magii a postupem času zemřel jako smrtelník. Ronteal oproti tomu vložil veškerou svou magii do části Hamronu, která získala název Emunduir. Tak vzniklo Zlo, které se okamžitě začalo činit při budování armády skřetů a všelijakých kreatur. Jak se to vyvíjelo dál, už víš, jelikož se jedná o historii Hamronu, kterou již draci pamatují“, než však mohl Poutník přejít k historii ostatních kontinentů, skočil mu Kedron do řeči.

„Promiň, že Tě přerušuji, ale říkal jsi, že Fuleanů bylo jedenáct, kontinentů devět a jestli jsem to pochopil správně, tak pouze deset se zapojilo do nových kontinentů. Co se tedy stalo s tím jedenáctým? “

“Jedenáctý Fulean se jmenoval Newuleg. Nikdo neví, co se stalo s ním. Netoužil vládnout a po rozdělení se ztratil. Máš ještě nějaké dotazy? „
„Ne, můžeš pokračovat dál“, odpověděl Kedron.
„Dobře, teď vezmeme ve zkratce vývoj zbylých kontinentů… „, pokračoval poutník a skutečnost je taková, že to nebylo krátké povídání. Oba byli povídáním natolik zaujati, že docela zapomněli na svět kolem a povídali si až do rána druhého dne.

Ve zkratce se tedy dají základní informace o životě na ostatních kontinentech shrnout takto:

Na Kapadeliu jsou nejmocnější lidé. Přesně ti lidé, kteří později přišli na Hamron, tedy jen jejich část. Magické síly získávají čarodějové náhodně, ne všichni zdejší lidé tedy ovládají magii. Čarodějové zastávají většinu nejvýznamnějších funkcí. Celý kontinent je rozdělen na čtyři království, která žijí od počátku v míru. Lidé, kteří nebyli spokojeni se zdejším životem, odešli na Hamron.

Noladeren je domovem obyčejných lidí, draků, elfů, trpaslíků, kentaurů a všech možných dalších tvorů. Každý tvor je svým způsobem magický, žádný z nich však neumí magii využívat. Jediný kdo zde ovládá magii je král Noladeren, tedy sám zakladatel. Svou autoritou udržuje klid a mír a nikdo si netroufne postavit proti.

Pakadeuz je kontinentem válek. Stejně jako Noladeren je obýván mnoha tvory, kteří neovládají magii. Fulean Pakadeuz se však rozhodl pro smrtelný život a tak veškerou moc vložil do čtrnácti artefaktů. Z toho důvodu vzniklo čtrnáct království. Vstoupili do vzájemných bojů o moc. Jednou za čas se několik království shodne na vytvoření aliance, nikdy však nedojdou ani k první bitvě, jelikož někdo z aliance zradí a zapříčiní její rychlý rozpad. Pakadeuz zahynul krátce poté, co vložil svou magii do oněch čtrnácti předmětů. Byl zabit při pokusu zabránit první bitvě o moc.

Evalion se rozhodl vytvořit svět magie. První přišli k životu lidé. Každý z nich má dar magie, avšak značně omezené. Někdo dokáže ovládat vítr, někdo vodu, jiný dokáže přijmout podobu toho, koho chce a tak dále. Magický dar je tedy vždy striktně vyhraněn. Další se zrodili draci, velká a silná zvířata. Jsou krutí a sledují pouze své zájmy, stráží svá teritoria a žijí si své životy. Jejich magií je jasnovidectví. Předem vědí, co je čeká, nikdy se tomu nesnaží zabránit, pouze se připraví na to, co přijde. Lidé se mnohokrát pokusili některého z draků zajmout a získat tak jeho služby, nikdy se to však nezdařilo. Jako třetí pak přišli elfové. Krásní, silní a velmi moudří. Zdejší elfové jsou velmi podobní těm na Hamronu, nemají však takovou moc. Zdržují se hlavně v lesích a dlouhou dobu se nikterak nezapojovali do dění kolem. Nevydrželo to však věčně, jelikož dění kolem přišlo za nimi.
Evalion, stejně jako Pakadeuz se nakonec také rozhodl pro smrtelnost a svou magii vložil do dvou vycházkových holí. Pelivar a Zimolgan byli první lidé, kteří hole nalezli a ovládli jejich moc, získali stoupence a od té doby se i na Evalionu bojuje. Pelivar je již nějakou dobu mrtev, vládu a moc však převzal jeho syn Kalheron, který pokračuje v otcových šlépějích.

Zvolanerion je zemí elfů. Jsou to stejní elfové, jako žijí zde na Hamronu. Je to ostatně přesně to místo, na které odešlo tolik elfů z Malhozu. Elfové milují mír a ten si na Zvolanerionu udržují. Fulean Zvolanerion byl svým dílem natolik potěšen, že většinu své moci vložil do přírody a sám se stal elfem a dodnes mezi nimi žije.

Sepuraz byl jediný z Fuleanů, který se bál stvořit druh, který by mohl zatoužit po moci a tak stvořil svět, v němž žije pouze zvěř. Veškerou svou moc užil k tomu, aby stvořil dokonalé prostředí. Proto zde není nikdo, kdo vládne magií, či jakoukoli mocí. Je to ve své podstatě jeden ohromný les bez civilizace. Poslední, nač se Fulean Sepuraz zmohl, bylo to, že svou zem ukryl zrakům vetřelců z jiných světů. Mnoho lidí i jiných tvorů se již pokusilo Sepuraz objevit, naštěstí pro něj však marně.

Manilak je naopak tvrdým hornatým kontinentem. Na celém světadílu jsou jen tři, nebo čtyři nížiny se zelení, zbytek jsou hory. Žijí zde trpaslíci a horští obři, kromě nich již jen obří orli. Obři i orlové se živí hlavně rybami, jednou za čas však orli zaútočí na některého osamělého obra a učiní jej svou hostinou.

Doberlot je velmi podobný Hamronu ve složení obyvatelstva. Elfové, lidští čarodějové, trpaslíci a draci, dále pak obři a menší skupiny skřetů. Zdejší skřeti žijí převážně v horách a stejně jako trpaslíci si budují města a nevšímají si života kolem. Sám Doberlot si zachoval značnou část své moci a stal se pánem vlastní země. Sám tedy střeží, aby magie nebyla zneužita a aby nedocházelo k válkám.

To je tedy velmi krátce k životu na ostatních osmi kontinentech. Vyprávění Kedrona i Poutníka vyčerpalo, takže když skončili, oba jen zavřeli oči a dlouze spali. Když se pak vzbudili, sklánělo se slunce k večeru a tak jen pojedli a popili trochu paolvelu.

Ráno se oba probudili s prvními slunečními paprsky. Ptáci si prozpěvovali a Hamron voněl svěží vůní jitra. Kedron i Poutník byli v dobré náladě a tak s úsměvem posnídali a chvíli se jentak kochali krajinou kolem.

“Skutečně to tady chceš opustit? Je to přecijen Tvůj domov. Tvoji přátelé měli navíc v jedné věci pravdu, pokud půjdeš do Evalionu, můžeš tam najít smrt. Nezapomínej, co jsem Ti včera řekl, zuří tam válka a Ty jsi příliš mocný na to, aby se nikdo nepokusil zneužít Tvé síly, nebo Tě odstranit“, promluvil najednou Poutník a na krátký okamžik byl pod kápí vidět ustaraný výraz starého, leč silného muže.

„Po tom, co jsi mi včera řekl, jsem o tom všem znovu přemýšlel. Došel jsem k závěru, že tím spíše chci jít. Zbožňuji Hamron a mám zde přátele, ale chybí mi putování a dobrodružství. Chci jít a zažívat nové věci, poznat svět a má-li mne tam potkat smrt, pak se tak má stát. Raději zemřít při dobrodružství, než žít věčně ve svém křesle“, odpověděl Kedron a lehce se usmál.

„Věděl jsem, že to řekneš, musel jsem se však zeptat. Měli bychom vyrazit. Chceme-li dobrodružství, pak si pro něj musíme dojít, samo za námi nepřijde“.

„Měli bychom? Ty snad chceš jít se mnou? “ zeptal se Kedron a snažil se vypadat udiveně.

“Snad jsi nečekal, že si půjdeš za dobrodružstvím a já zůstanu tady. Kdepak hochu, teď se mne už nezbavíš„, odpověděl Poutník a zasmál se. „Jsem sice starý, ale síly mám stále dost, však uvidíš. Tak už pojď, nebo si tu zase budeme povídat do večera“, dodal stařec a vyrazil směrem k Propasti.

Kedron se jen usmál, pokrčil rameny a vyrazil za svým novým průvodcem. „Ještě by mne však zajímala jedna věc. Odkud vlastně pocházíš? Myslím tím, z kterého kontinentu. Kde jsi se narodil?“ zeptal se již za chůze.

„To se dozvíš v pravý čas, do té doby Ti musí stačit to, že jsem se narodil na Teldamonii a celý život jsem strávil právě tam“, odpověděl Poutník a pod jeho kápí byl na okamžik vidět úsměv. Jen co domluvil, přidal stařec do kroku, aby si Kedron nemyslel, že mu snad nebudou stačit síly. Tak pokračovali svižným krokem, až prošli celý Swipelnský les. Jediné, co jim nyní stálo v cestě, byla Propast. Táhla se, kam až oko dohlédlo. Byla tak hluboká, že se její dno skrývalo ve tmě. Na první pohled naháněla hrůzu, ale pro oba cestovatele to byla jen jedna z překážek na cestě.

„Chceš přenést na druhou stranu? “ zeptal se Kedron.
„Jak jsem již řekl, jsem sice starý, ale ne neschopný“, odpověděl Poutník a opět se usmál. „Tuhle propast jsem překonával již v dobách, kdy jsi ještě zdaleka nebyl na světě“, dodal a vznesl se. V nezměněné podobě se pak přesunul nad Propast a směřoval na druhý konec, jenž se v dáli skrýval. Kedron na nic nečekal a skočil, aby se vzápětí vznesl v podobě zlatého draka. Dlouho tuto podobu nevyužil a tak si jí chtěl opět pořádně užít. Několikrát se vznesl a spustil volným pádem, prováděl psí kusy a užíval si letu. Když si užil dostatečně, snesl se na Poutníkovu úroveň a letěl společně s ním. Před nimi se již začínal rýsovat Evalion, místo jejich nového dobrodružství.

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green