Když konečně doletěli na konec propasti a pod nohama opět ucítili pevnou zem, začal se Kedron zvídavě rozhlížet kolem sebe. Na první pohled se krajina nijak neodlišovala od Hamronu. Stromy, ptáci, lesní zvěř, hory, louky, lesy. To vše již Kedron znal z domova. To nebylo to, co chtěl vidět. Hledal odlišnosti, cokoli, co by mu řeklo, že je v jiném světě. Nic takového však neviděl.Zároveň však pociťoval zvláštní změnu. Magie, byla jiná a přesto ve své samotné podstatě naprosto stejná, jako na Hamronu.

„Na první pohled zde najdeš jen velmi málo rozdílů, Evalion se příliš neliší od Hamronu, jde spíše o rozdělení života, jak jsem Ti již dříve vyprávěl. Nejblíže od nás jsou draci, Ti žijí tamhle za tím hřebenem v horách. Sami si tam vybudovali veliké hnízdiště a žijí všichni v jedné společnosti. Jsou však smrtelní, dožívají se kolem dvou set let věku a pak umírají, stejně jako lidé. Myslím, že je brzy budeš moci poznat osobně, protože vědí, že jsme tady a brzy sem někoho pošlou“, přerušil Kedronovy myšlenky Poutník.

„Jak víš, že sem někoho pošlou? Necítím z hor nikoho přilétat“, podivil se Kedron.

„To proto, že sem zatím nikdo neletí, ale již jsem se několikrát s místními draky setkal a dovolil bych si říci, že je znám. A, cítíš to? Již vylétají“.

A bylo to skutečně tak. Oba čarodějové pohleděli směrem k horám a uviděli skupinu deseti draků, jak letí jejich směrem.

„Mám se připravit, že se mne rovnou pokusí zabít, nebo se mne nejdříve zeptají na jméno? “ zeptal se s úsměvem Kedron.

“Pokud bys byl obyčejný člověk, pravděpodobně by Tě rovnou zabili, nebo zajali. Jak jsem Ti však řekl již dříve, draci mají dar vize budoucnosti, věděli, že přijdeš a proto také vědí, kdo jsi. Nepokusí se Tě zabít, protože vědí, že pro ně nejsi nebezpečný. Chtějí se s Tebou pouze seznámit“, odpověděl Poutník.

Dračí letka k cestovatelům dorazila během krátké chviličky. Přistáli kousek dál, aby návštěvníky svým přistáním nijak neohrozili. Jakmile dosedli všichni, přišli blíže a utvořili kolem Kedrona a Poutníka kruh.

Jeden z draků se lehce uklonil a pak vykročil ještě o jeden krok ke středu.

„Vítám Tě, Poutníku, již delší dobu jsme se nesetkali. A vítám i Tebe, Kedrone. Je mi ctí se s Tebou seznámit. Mé jméno je Dokver a jsem současným vládcem draků“, přivítal je drak a nakonec se ještě jednou uklonil.

„Potěšení je na mé straně“, odpověděl Kedron a také se uklonil.

„Tak Ty jsi teď vládcem? To jsem tu skutečně dlouho nebyl. Nastaly zde snad ještě jiné změny od doby, kdy jsi byl ještě malé dráče?“ vstoupil do rozhovoru s úsměvem Poutník.

„Od dob, kdy jsi mě a dalším mláďatům vyprávěl své příběhy z cest? Ano, myslím, že se pár změn událo“, odpověděl drak. „Než Vám je vylíčím, měli bychom se raději vrátit do hnízdiště, nerad nechávám královnu dlouho čekat. Mohu Ti nabídnout svezení? “ zeptal se Poutníka.

“Poletím s Kedronem za Vámi. Nesluší se, aby vůdce nosil hosty“, odpověděl opět s úsměvem Poutník. Jen domluvil, Dokver se lehce uklonil na znamení souhlasu a jeho letka vyskočila vzhůru k nebi. Ve vzduchu opět vytvořili formaci a čekali, až je budou hosté následovat. Kedron na nic nečekal a započal přeměnu. Dokver jej tiše a s úžasem pozoroval. Jakmile stál na zemi zlatý drak, Poutník se mu vyškrábal na záda a vyrazili společně k čekající skupině. Poté si to všichni společně namířili k horám. Za letu ještě Kedron pozoroval ubíhající zemi pod sebou, zda nenajde alespoň drobný rozdíl oproti Hamronu. Nic takového však neobjevil a než se nadál, přelétal skalní hřeben a před ním se rozprostřelo obrovské hnízdiště. Draci byli všude kolem, od malých dráčat až po velké staré draky. Každý z nich jen krátce pohlédl na přilétající skupinu, lehce se uklonil a pak se dále věnoval svým záležitostem.

Skupina si to namířila přímo do středu hnízdiště. Bylo zde velké hnízdo plné dračích vajec a kolem něj byla do klubíčka stočená dračice, byla asi tak dvakrát větší, než ostatní draci a těžce oddechovala.

„To je naše královna Gudela,“ promluvil ještě před přistáním k hostům Dokver. „Chvíli před Vaším příchodem snesla vejce, proto tak těžce dýchá, musí si nyní odpočinout“, dodal a navedl skupinu na ploché místo o kus dál od královny. Když přistáli, seskočil Poutník zpět na zem a Kedron na sebe vzal svou lidskou podobu.

„Královna by Vás velmi ráda přivítala osobně, ale jak vidíte, není teď zrovna ve vhodném stavu. Kladení vajec si vyžaduje velkou dávku energie, zvlášť v takovém počtu. Královna je však velmi silná, brzy bude opět v pořádku“, vysvětloval Dokver. Než však stihl říct cokoli dalšího, vstoupil mu do řeči Kedron.

„Jak je možné, že Vaše královna dokáže dát život tolika drakům? A kde jsou ostatní samice? Žádnou tady nevidím.“

„To proto, že žádná jiná není, Gudela je poslední dračice, která zde na Evalionu zůstala. Abys tomu rozuměl, v dávných časech žilo dračic mnoho. Byly silnější a větší, než samci. Oproti samcům navíc neumíraly stářím. Lidé však neustále přicházeli a zabíjeli další a další draky. Snažili se získat naše schopnosti a sílu na svou stranu. Draci však nebyli ochotni lidem pomáhat a tak lidé začali draky zabíjet. Pokaždé jednoho až dva jedince zajali a nabídli mu možnost spolupráce, když odmítl, zabili ho. Později však lidé přišli na to, že mnohem více, než na vlastních životech, záleží drakům na životech jejich samic. Nikdy však nedokázali samici zajmout. Při každém útoku přišla samice o život. Tak jich ubývalo, až zbylo jen několik, které byly schopny uchovat životy draků. Naučily se snášet více vajec a tak se vytvořilo několik menších hnízd, každé se svou královnou ve středu. Lidé však svou snahu nikdy nevzdali a útočili stále dál a dál, až zbyla jen Gudela samotná. Všichni přeživší draci se sjednotili a přijali Gudelu jako svou královnu. Ve větším počtu pak svou královnu dokázali mnohem lépe ochránit. Lidé již po nějakou dobu nezkoušeli žádný útok, takže žijeme v klidu a staráme se jen o své záležitosti, přesto však lidi pozorujeme. Ať již ve svých vizích, nebo fyzicky při jejich aktivitách. Víme tak co se děje a dokážeme se na to připravit. Gudela jednou za pět let přijde do období páření, na jehož konci snese velké množství vajec. Ten drak, který na ni nalétne, se pak stane vůdcem, tedy až do dalšího páření. Jen díky Gudele se podařilo obnovit dračí populaci do takového počtu, v jakém nyní žijeme. Bohužel však nedokáže dát život další samici, která by jí v tom nelehkém úkolu mohla pomoct. Tolik tedy o nás, doufám, že Ti to takto stačí, Kedrone. “

“Ano, samozřejmě, mnohokrát Ti děkuji. Je zajímavé, jak moc se může život draků tady a na Hamronu lišit. Něco takového jsem skutečně neočekával“, odpověděl Kedron, který konečně našel své vytoužené odlišnosti.

„A jak vlastně žijí draci u Vás na Hamronu? “ zeptal se Dokver. Kedron se tak ochotně ujal vyprávění a přímo vyčerpávajícím způsobem vylíčil celou historii draků na Hamronu. Dokver tak dostal naprosto kompletní informace o dracích z Hamronu. Dokonce snad i více, než by sám chtěl vědět.

Zatímco Kedron vyprávěl, Poutník odešel dál a připojil se k mláďatům. Starší draci, kteří jej pamatovali, svolali mláďata a tak měl Poutník během chvilky početné obecenstvo. Starý čaroděj rád a velmi poutavě vyprávěl o svých dobrodružstvích na cestách po Teldamonii. Ti, kdo jej znali, by si nikdy nenechali vyprávění ujít.

Mezitím se však probudil k životu někdo další, kdo toužil připojit se k hovoru. Gudela již dočerpala dostatek sil a tak se připojila k Dokverovi a Kedronovi, kteří již konečně dokončovali povídání o historii.

“Buď u nás vítán, Kedrone, Doufám, že se o Tebe Dokver dobře postaral, zatímco jsem dočerpávala energii.“
„Ah, velmi rád Tě poznávám, královno Gudelo“, vyhrkl ze sebe trochu rozpačitě Kedron, který byl tak zabraný do povídání, že královnin příchod ani nezaznamenal. „Dokver mi o Tobě řekl moc hezké věci, doufal jsem proto, že se stihneme alespoň pozdravit, než budu pokračovat v cestě.“
„Dokver velmi rád a často přehání“, odvětila s náznakem úsměvu Gudela. „Existují ale vážnější věci, které bych s Tebou chtěla probrat“, úsměv byl pryč.
„Jsem Ti plně k dispozici, oč jde? “ téměř ze sebe vykoktal Kedron, který se nechal jemně rozhodit změnou tónu hovoru.
„O budoucnost“, odpověděla po krátké pauze dračice,„o bu­doucnost“, zopakovala a udělala opět krátkou pauzu, aby si byla jista, že získala potřebnou pozornost. „Jde o budoucnost Tebe i Evalionu. To já jsem viděla Tvůj příchod sem, stejně tak jako jsem viděla, co bude následovat při Tvém pobytu zde.
„Zadrž!“, vyhrkl ze sebe najednou Kedron. „Omlouvám se, že Tě přerušuji, ale chystáš-li se říct mi, co mne čeká, nedělej to, prosím. Nechci znát svou budoucnost, ať je jakákoli. Chci svůj život prožít naplno, aniž bych věděl, co mne čeká. S tím, co přijde, se musím vyrovnat až to přijde, nikoli dřív“.
„Jsi moudrý Kedrone“, odpověděla po chvilce Gudela. „Kéž by zdejší lidé měli alespoň zlomek Tvé moudrosti, nemusela bych pak být jedinou dračicí na Evalionu. Přesto Ti však řeknu alespoň jednu věc. Tvým příchodem sem, jsi spojil svůj život s Evalionem. Hledal si dobrodružství a přesně to Tě čeká, možná dokonce větší dobrodružství, než které bys čekal. Jednoho dne moji draci stanou po Tvém boku v boji, nejdříve si to však budeš muset zasloužit“, dodala ještě dračice. „Nyní mne však, prosím, omluv. Nejsem ještě docela v pořádku a půjdu si proto trochu odpočinout. Budu se těšit na naše další setkání, Kedrone“.
„Děkuji Ti“, odvětil Kedron. „A potěšení bude na mé straně, až se znovu setkáme“, dodal a uklonil se. Královna úklonu opětovala a pak se odebrala zpět k vejcím, kde se znovu uložila ke spánku. Kedron ještě na nějakou chvíli jen nehybně stál a pozoroval dračí královnu. Ačkoli ji téměř neznal, již teď ji obdivoval.

„Jestliže draci vyrazí do boje, pak to bude muset být hodně velké“, přerušil po chvilce ticho Dokver. „Pokud nejde o naše vlastní přežití, pak se do dění na Evalionu nikdy nemotáme“.
„Ano, asi to bude velké, ale přesto si raději počkám, až to přijde samo“, odpověděl tiše Kedron. „Pokud to Tobě a ostatním drakům nebude vadit, rád bych zde zůstal přes noc, než vyrazím na další putování“
„Ale jistě, jistě. Místa je tu dost, jen se obávám, že Ti nebudu moct nabídnout pohodlné spaní, podle lidských představ“, odvětil Dokver.
„Děkuji Ti, nepotřebuji ke spaní žádné velké pohodlí. Dlouhou dobu jsem cestoval po horách a spal jsem, kde se dalo. Tamhle, ten rovný úsek pro mne bude naprosto ideální“.
„Dobře tedy, nechť je Tvým ložem. Doufám však, že ještě nechceš jít spát, je toho stále tolik, co jsme dosud neprobrali“.
„O povídání s Tebou bych se rozhodně nenechal připravit“, odpověděl s úsměvem Kedron.

Poté začal Kedron vyzvídat, jeho touha po zjišťování rozdílů stále nebyla dostatečně ukojena. Dokver s nadšením odpovídal na Kedronovi otázky a sám následně vyzvídal. Později se k nim přidal ještě Poutník a povídali si dlouho do noci. Čarodějové se pak šli uložit ke spánku, zatímco Dokver ještě vyrazil s několika draky na lov.

Kedron usínal s radostí. Nakonec s Dokverem našli hned několik rozdílů, mezi životem na Hamronu a na Evalionu. Navíc měl Kedron o čem přemýšlet. Jaké asi bude ono velké dobrodružství, které ho má na Evalionu čekat? Do čeho se asi zase zamotá? Kdo ví? Nový den možná přinese odpovědi.

Tak konečně Kedron usnul klidným spánkem a vychutnal si i tu krátkou dobu, která ještě do rána zbývala. Poutník vedle něj spal s lehkým úsměvem na tváři. Noční obloha byla bez mraků a hvězdy prozařovali krajinu.

Tak pomalu poklidná noc přešla v nový den. V den, který sliboval další putování a možná i nová dobrodružství. S tou myšlenkou se Kedron probudil. Poutník vedle něho byl již vzhůru, přesto však stále polehával a vychutnával si příchod nového dne.

Když se Kedronovi konečně podařilo rozlepit obě oči a přimět se k funkčnosti, rozhodl se zkontrolovat zásoby. Ještě jim trochu masa zbývalo, ale již se blížil čas k doplnění. „Měli bychom nejdříve vyrazit na lov, než se vydáme na další cestu“, promluvil směrem ke svému spolucestovateli.
„Již jsem stav zásob kontroloval“, odpověděl stále se kochající Poutník. „Podle Dokvera je větší koncentrace zvěře tímhle směrem“, pokračoval a ukázal při tom směrem k jedinému stromu, který byl široko daleko vidět. „Dokver mne požádal, abychom neodcházeli dříve, než se vrátí, také by se s námi rád rozloučil. Vyrazil se svou letkou na pravidelnou obhlídku teritoria, měl by tu být každou chvilku“, dodal a dál pozoroval nebe nad sebou. Kedron tedy uzavřel vak se zásobami a uložil se zpět, aby se také pokochal pohledem.

Dokver se vrátil skutečně brzy. Při obhlídce nezjistil nic neobvyklého a pouze potvrdil vyšší výskyt zvěře v místě, které již dříve popsal Poutníkovi. Tak se cestovatelé opět začali chystat k odchodu. Rozloučili se s královnou i Dokverem a Poutníkův odchod si samozřejmě nenechala ujít ani dráčata.

Minuli starý strom a začali opět klesat směrem do údolí pod horami. V dáli již bylo rozpoznat místo, které Dokver označil jako ideální pro lov. Stromy zde byly vcelku daleko od sebe, takže se sem vešel i drak. Kolem pobíhalo několik stád vysoké. Chůze kamenitým terénem zabrala více času, než se Poutník původně domníval a tak dorazili do cíle až po několika hodinách. Vybrali několik vhodných kusů a jednoduchým kouzlem je ulovili. Příprava pak zabrala dalších pár hodin, když pak skončili, slunce se opět chýlilo k západu.

„Tady zůstat nemůžeme“, řekl Poutník a rozhlížel se kolem, aby určil směr, kterým se dají. „Jsme tady příliš na ráně, draci často vyrážejí na lov i v noci a mohli by nám neúmyslně ublížit. Půjdeme tudy, po chvilce bychom měli narazit na hustší les, tam bychom měli být v bezpečí“, dodal a okamžitě vyrazil směrem, který před tím určil. Kedron jej bez námitek následoval.

Po chvilce skutečně dorazili k lesu. Stromy zde byly vysoké a statné. Vrcholky tvořily husté koruny ze silných větví. Ideální místo pro bezpečný odpočinek. Oba čarodějové se vznesli na vrcholek a vyhledali vhodné místo pro spánek. Kedron drobným kouzlem požádal strom o malou službičku. Strom Kedronově prosbě vyhověl a přesunul několik svých větví blíže k sobě. Vytvořil tak ideální lože a Kedron se uložil ke spánku. Poutník si našel podobné místo dříve a již byl uložen. Než usnuli, pozorovali hvězdnou oblohu a nechali se unášet jejím kouzlem. Noc byla klidná a ze spánku je nic nerušilo.

Ráno po probuzení krátce posnídali a opět zabalili své věci. Poděkovali stromu za skvělý nocleh a vyrazili dál. Tam někde v dáli přeci musí čekat ono vytoužené dobrodružství…

Korekturu provedl Mast3r

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green