Codeman je stále borec :-)

Krátce k vysvětlení. Tuto krátkou povídku jsem napsal během studií na gymnáziu ve Stříbře. Při hodinách německého jazyka jsme dostali zadáno napsat zamyšlení na téma Was brauche ich zum leben. Příběh na následujících řádkách byl mým zamyšlením. Osoby a místa v příběhu jsou smyšlená a jakákoli podobnost s realitou je čistě náhodná!!!

Jmenuju se Jonáš, ale kámoši mi říkají Rychlík. To proto, že z celý party dokážu nejrychlejc vytasit bouchačku. To je taky jedna z věcí, který potřebuju k životu. Bouchačka a kluci. Nemít jednu z těchhle dvou základních věcí, tak prostě nejsem. Posledních pár let to tady docela bouří. Bejval klid, ale pak se Kavareňáci začali roztahovat. Prohlašujou, že tohle město patří jim a podle toho taky jednaj. Nikdy nesmim vyjít z baráku sám, protože kdybych je někde potkal, tak je po mě. Šlechetně nám nabídli, že pokud nechceme město opustit, tak jim můžeme sloužit. Asi víte, co jsme jim na tu nabídku řekli. Tak začala válka. Párkrát už jsme se střetli v menších soubojích s tyčema a baseballovejma pálkama. Skončilo to pár zlomeninama a ještě větším napětím. Po prvním střetu jsme taky určili našeho vůdce, Kostipracha. Při souboji přišel o tyč, ale to ho vůbec nezastavilo. Bez náznaku strachu zaútočil a sundal jednoho z Kavareňáků. Rozdrtil mu pár kostí takovým způsobem, že skoro na prach, proto Kostiprach. Bylo jasný, že bude nejlepším možným vůdcem.

Tehdy jsme ale ještě neměli bouchačky, takže to při soubojích křupalo a tekla krev. Souboje byly víc o počtu zúčastněných, než o čemkoli jiným. To se teď ale mění. Souboje většinou končí ústupem obou stran, protože tady už jde o víc. Kavareňáci maj náskok. Johnny Death(rozhodli se pro anglický jména, aby prej byli světoví, pitomci), vůdce Kavareňáků, má rozvedený rodiče a bohatýho fotra. Johnny z něj tahá hrozný prachy, za který pak kupuje výzbroj. Slyšel jsem, že už mají kompletní zbrojnici, od malejch kvérů až po samopaly. Já si na svojí bouchačku vydělal brigádama u mekáče. O to větší pouto k ní mam. Já chránim jí a ona mě, dokonalá symbióza.

Poslední dobou hodně pracujeme na rozšíření. Na začátku nás bylo deset, což je do války dost málo. Kavareňáků je něco málo přes dvacet, tak se chceme dopracovat stejnýho počtu. Kolem pobíhá spousta kluků, který k nikomu nepatřej a který rádi přijmou ochranu. Nejvíc zpravidla zapůsobíme tim, že jim pomůžeme sehnat nějakou bouchačku. Tyhle nováčci jsou taky dobrým zdrojem příjmu do společný kasy, protože skoro každej z nich si střádal nějaký prachy a ty teď využijeme všichni. Trochu jsme zamakali a dali dohromady mejdan, sezvali jsme kluky z okolí a ukázali jim, jaký to je, bejt členem party. Teď je nás dvaadvacet, což už je slušnej počet.

Nejhorší jsou naši. Absolutně ničemu nerozumí, pořád dokola melou vo tom, že mam z party odejít, nebo mě to bude stát život. Dyť je to blbost, copak bych sám mohl v týhle divočině přežít? Asi moc ne, řekl bych. Jenom díky klukům jsem se stal z kořisti predátorem. Spousta lidí kolem se mě bojí a mě to tak vyhovuje, protože ten, koho se bojí, není snadnou kořistí.

Dlouhou dobu nedošlo k žádnýmu střetu. Kavareňáci asi něco chystaj, takhle dlouho nás nikdy bejt nenechali, je to skoro až divný, už jsem si odvykl. Mít klid je tak nezvyklý, že nevíme co podnikat. Většinu času trávíme v klubovně, hrajem karty a pokuřujeme, sem tam si zajdem zastřílet, ale moc ne, abysme neplejtvali municí. Nuda je hrozná. Občas to je tak mučivý, že bych skoro vyrazil na lov Kavareňáků. Pak ale zase vychladnu. Vždyť ten klid není zas tak hroznej, lepší, než aby se někomu z kluků něco stalo.

Konec klidu. Hranice překročena. Tohle Kavareňáci skutečně přehnali. Včera v noci vtrhli do domu jednoho z našich a kompletně to tam vystříleli. Zabili celou jeho rodinu. Policajti tvrdí, že spravedlnosti bude učiněno za dost. Prej zjistí, kdo to byl a ten bude pykat. Kdo by ale věřil policajtům? Dyť maj nahnáno. Všichni dobře ví, kdo to byl a oni nic nedělaj. Tahle akce si žádá reakci, naší reakci a nikoho jinýho. Jednoduše nemůžeme stát a nečinně koukat. Chtějí boj, budou ho mít. Období klidu končí, teď se bude válčit. Mezi klukama není jedinej, kterej by netoužil po odplatě.

Kostiprach vymyslel, jak zatít Kavareňákům pořádnou ránu. Rozhodl se, že pozve Johnnyho na jednání o míru. Řekl mu, že jsme ochotni přistoupit na jejich podmínky, že už dál válčit nechceme, že zvítězili. Chce si ale promluvit o samotě a dohodnout, co bude dál. Tohle jednání bude Johnnyho poslední, jednoduše ho sejmem. Krev za krev.

Nadešel den D. Setkání se mělo uskutečnit ve starý opuštěný stodole kousek za městem. Takový neutrální území. Na popravu jsme se nachystali všichni. Plný zásobníky a úsměv na tváři. Co víc by si mohl Johnny přát vidět jako poslední. Ten pocit moci mě naplňoval zvláštním uspokojením.

Přišli jsme o něco dřív, abysme si našli co nejlepší úkryt. Nechtěli jsme, aby nás Johnny hned při vstupu uviděl a třeba vzal roha. Podle domluvy na něj čekal jenom Kostiprach, zdánlivě neozbrojenej. Johnny přišel na čas, skoro sem to ani nečekal. Vstoupil a sebejistě za sebou zavřel dveře. Sakra, Ty budeš ale překvapenej, Johníku. Kostiprach před ním stál vzpřímeně jako generál. Johnny před něj předstoupil s tím svým samolibým úsměvem a nosem nahoru.

„Společenstvem bylo rozhodnuto“, zahájil svou řeč Kostiprach a s těmi slovy jsme vyšli z úkrytů. Ten parchant Johnny nevypadal ani trochu překvapeně, jen se tak tiše rozhlídl kolem, jako by si nás přepočítával a nadále se usmíval. „, že budeš pro své zločiny popraven“, dokončil větu Kostiprach a vyndal zpoza opasku bouchačku. S tím ale došlo k něčemu, co jsme nečekali, rozletěli se dveře a vrata z obou stran a dovnitř vtrhli Kavareňáci. Všichni. Ve vteřině jsem držel svojí bouchačku v ruce a hledal správnej cíl. Moh jsem si vybírat, cílů bylo dost. Zatim nikdo nevystřelil, všichni jsme tam stáli a mířili na sebe navzájem. Uprostřed toho všeho proti sobě stáli Kostiprach a Johnny. Kostiprach měl v očích nenávist a vztek, ale držel se.

„Myslím, že jste se chtěli vzdát“, promluvil do napjaté atmosféry Johnny. Co si o sobě ten parchant vůbec myslí? „to byl přeci účel tohoto milého setkání“, pokračoval, „tak proč měnit plány? Vzdejte se, prohlašte se našimi otroky a my Vás ušetříme“. Zatraceně, jak rád bych toho parchanta sejmul. Čekali jsme, jak Kostiprach pošle Johnnyho i s jeho návrhem někam, když se stalo něco, co nečekal nikdo. Ani Johnny. Smartymu ruply nervy a stisknul spoušť. Mozek jednoho z Kavareňáků se rozprsknul po stodole. Než stihlo jeho tělo dopadnout na zem, začala palba. Sakra, co jsem to říkal, že potřebuju k životu? Bouchačku a kluky? V tuhle chvíli to moc nevypadá, že mi k tomu životu moc pomůžou…

„Včera ve večerních hodinách došlo k přestřelce nedaleko obce Stromovnice. Na přestřelku policii upozornil pan V., který bydlí v blízké samotě. Policie i záchranná služba byla na místě během několika minut. Podle velitele zásahu však již nebylo možné nikoho zachránit. O život zde přišlo přes čtyřicet mladíků ve věku do osmnácti do sedmadvaceti let. Policie se domnívá, že šlo o vyústění války gangů, která také byla příčinou nedávného vyvraždění rodiny ve Stromovnici… „.

Print PDF