Nejen, že tahle cesta do Bulharska byla mou první služební cestou, ale navíc to byl i můj první let. Byl sem natěšenej už dlouhou dobu dopředu, ale cestovní horečku měla spíš CW, než já Ženuška moje zlatá se ujala přípravy mého cestovního zavazadla, takže sem si dobalil jen to co sem s sebou chtěl a bylo zabaleno

V den odletu jsem taky neměl příliš času na horečku, protože sem byl celej den v práci a tam sem toho měl víc než dost. V 21 sem zavřel kancelář a skočil do busu ve směru na letiště. Letět sem měl ve 2, to znamená, že k odbavení jsem měl nastoupit o půlnoci a tak jsem měl ještě 2 hoďky času. Trochu jsem se pocoural po letišti, zkoukl jak to tam vypadá, koupil si kafe za 20,– a pak se usadil ke vchodu, kde jsem očekával příchod známých tváří Asi kolem 23 hodiny se známé tváře konečně objevily, byly to kolegyňky z Plzně, které mne zachránili z nekončící nudy. Do půlnoci už to vcelku uteklo a tak jsme vyzvedli letenky a zamířili k odbavení.

Pak už čas utíkal taky docela rychle, takže jsem se ani nenadál a už sem seděl v letadle a čekal na odlet. Vytoužený čas nadešel a já nadšeně očekával co mě čeká. Výsledek byl takový, že na začátku to bylo jako když se rozjede řetízák a zbytek cesty byl jak v autobuse. Trochu to hučelo a sem tam výmol(vzdušné poryvy). Oproti autobusu to mělo ale jednu značnou výhodu, pohled z okýnka vypadal rozhodně líp a ještě lepší to bylo, když se začalo rozednívat a já mohl pozorovat krajinu při východu slunce.

Do Bulharska se letí 2 hoďky, takže než se Nám představil pilot, tak už nám nesli jídlo a než sme dojedli, tak Nám pilot oznámil, že začínáme sestupovat na přistání.

Po 6 hodině raní(místního času,+1 hodina) jsme přistáli v Burgasu, u letadla čekaly autobusy,který nás dovezly do letištní haly, kde si nás vyzvedla delegátka. Velice milá paní, která nám hned cpala buchtu a rakii, bez té to v Bulharsku asi ani nejde Jako abstinent jsem však nápoj dlouhověkosti s díky odmítl.

Po uvítání jsme se „nalodili“ do busu a vyrazili směr Pomorie, kde nás čekaly první hotely k prohlídce a hlavně ten, který nám měl poskytnou dočasný azyl. Cestou jsme ještě navštívili klášter Sv. George k ranní motlitbě – i tu jsem s díky vynechal

Pomorie je menší městečko, kde v současné době probíhá značná výstavba apartmánů – máte-li penízky nazmar, můžete si tu koupit hezkej byteček na léto

Ubytování jsme měli v hotelu Paradise, zvenku i zevnitř pěkný menší hotýlek, který je kousek od mola (vhodná pozice pro rybáře ). Tady jsme si vyložili kufry a šli na obhlídku. Nebudu popisovat každý hotel, k tomu si můžete přijít na pobočku 😛 Na programu bylo jenom 6 hotelů – abychom nebyli hned první den přetíženi, což jsme ocenili, protože jsme doposud neměli možnost si dát šlofíka. Nevýhoda v Pomorie je ta, že většina hotelů je umístěna na opačné straně než písčitá pláž, takže sice výhled na moře máte, ale koupat se musíte jinde, což taky není žádná strašná dálka, protože za 10–15 minut jste na pláži (pro lenivce – nejblíž k pláži je Lira Sto )

Po prohlídce jsme měli volno pro regeneraci, spánek a první chytání slunečních paprsků na pláži. Spánek se mi nějak nezdařil, protože sem to nechtěl přehánět s klimatizací a balkon byl přístupnej i z chodby. Nechal jsem otevřený dveře a paranoia nechala otevřené mé oči Navíc si taky dole začali hrát nějaký děcka, který zrovna bobříka mlčení nedrželi Tak jsem holt zkusil, jaká je bulharská televize a jestli se svojí ruštinou stihnu něco pochytit – nestihl , radši jsem to přepnul na angličtinu a sledoval film s Georgem Clooneym a Michelle Pfeifer (jestli jsou jména špatně, tak sry ).

Později mě vyzvedly mé průvodkyně z města piva a šli jsme zkouknout tu pláž. Nebylo Nám zrovna přáno a pláž byla právě zanesená chaluhama, takže jsme sebou jenom plácli do písku a snažili se pochytat nějakej ten bronz, když už jsme u toho móře

Večer pro Nás byla připravená „slavnostní“ večeře, aby Nás uctili Navíc jedna kolegyňka slavila narozeniny, takže jsme jí popřáli a dostala dorta. Kolem půl jedenáctý sem to zabalil a šel chrnět, tentokrát už sem nastavil klimošku a vychutnal si klidnej, zaslouženej spánek

Ráno jsem naházel věci do kufru(moc sem toho nevyndal, takže fakt naházel ) a šel na snídani. V 8:30 jsme pak zase naskákali do busu a opustili Pomorie.

Ten den bylo na programu taky jenom 8 hotelů, ale zase jsme trávili dost času v autobusu. Namířili jsme si to směrem na jih a projeli Černomorec, Sozopol, Kavaci, Sinemorec, Achtopol a nakonec jsme se kousek vrátili a zakotvili v městečku Lozenec. Náhoda tomu chtěla, že poslední 2 týdny v srpnu v tom samém městečku budou trávit dovolenou moji drazí rodičové. Kolem půl třetí už jsme byli v Lozenci a tak jsem vyrazil na obhlídku, abych mohl doma řádně poreferovat. Nejúchvatnější byla jednoznačně městská pláž, takže jsem vzal okruh přes město a hotel, vzal si věci a šel se slunit. Tentokrát Nám bylo přáno a moře bylo krásně čistý, takže jsem se i pořádně počachtal

Tentokrát nás večer čekalo slavnostní zahájení sezony s folklorním programem. Hrály se klasické bulharské songy a tančily jejich tance – podařilo se mi dobře shovat, takže jsem nebyl vtažen do víru bulharského tance, což se nedalo říct o kolegovi z Ostravy, kterého si zamilovala zdejší tanečnice Po tanci následoval zlatý hřeb večera – chůze po žhavém uhlí. Zdejší babča v kroji si rituálně upravila uhlíky a pak v nich se svatým obrázkem tančila. Tento rituál se odehrává každým rokem a má za úkol úspěšně zahájit sezonu.

Další den Nás čekalo 12 hotelů a navštívili jsme Primorsko, Djuni, Nesebar – Ravda, Starý Nesebar, Nový Nesebar a složili se na Slunečném pobřeží. Ubytování se sprchou zase muselo proběhnout rychle, jelikož jsme byli očekáváni ve Starém Nesebaru k večeři.

Starý Nesebar je skutečně nádherné historické město, z mého pohledu je však poněkud „hyzděno“ stánkovým prodejem, jelikož jsou stánky skutečně všude.

Po večeři jsme měli volno, takže jsme prolezli Nesebar a já rovnou nakoupil dárečky a pohledy domů. Do hotelu jsme se svezli místní hromadnou dopravou. To že nepoužívají hlášení zastávek Nás trochu rozhodilo, takže jsme vystoupili o jednu dřív – aspoň jsme se kousek prošli na čerstvém bulharském smogu .

Další den jsme pobíhali jen po „Sluňáku“ a zajeli na chvilku na Elenite, v hotelech to bylo 12.

Pláž jsme stihli jenom na chvilku, protože nás zase čekal večerní program, tentokrát folklorně varietní v Chanské Šatře(na kopci na Sluňákem).

Natlačili jsme se do budovy ve tvaru stanu společně s kvanty turistů ze sousedního Deutchlandu a čekali co se na Nás spustí. Nakonec to byl jenom varietní program, takže „točič“ talířů, hadí žena a další podobné záležitosti. Po večeři se mi udělalo poněkud nevolno (to asi, že sem nedezinfikoval rakií ), takže jsem zbytek večera strávil venku. Apoň jsem si užil krásného výhledu na bulharské Las Vegas.

Další den, další cesta busem, tentokrát nás, to cestování ale čekalo delší, jelikož jsme zamířili na Albenu se zastávkou v Obzoru. Celkem teda na den 14 hotelů. Zase jsme to zvládli docela pohodově, takže jsme stihli ještě chvilku na pláž.

Večer nás opět čekal folklorně varietní program, tentokrát v podniku Piknik Orechite, jehož střecha byla tvořena převážně oblohou(sezení a podium byly samozřejmě pod střechou normální ). Program byl skloubením programu z Lozence(kroje, tanec, zpěv a chůze po žhavém uhlí) a z Chaňské Šatry(„točič“ talířů, hadí žena, kouzelník…). Po programu byla více méně volná zábava s popíjením(limče taky nebyla špatná ), tancem a pokecem.

Po snídani nás čekala pro mě citová záležitost. Udělali jsme si výlet do Balchiku, ve kterém jsem byl na dovolené dva roky před tím s CW. Navštívili jsme místní botanickou zahradu, která je moc pěkná a já dělal chytrýho . Následovala návštěva mysu Kaliakra. Bývalá pevnost na skalnatém výběžku. Když máte štěstí, tak odsud můžete pozorovat i černomořské delfíny, my to štěstí bohužel neměli. I tak to ale byl krásný zážitek hodný zapamatování.

Následoval již „pracovní“ program a s ním Kranevo, sv Konstantin a ubytování na Zlatých Pískách. Shlédnuto 8 hotelů…

Večer nás tentokrát nečekal žádný program, pouze jsme se po večeři vydali na procházku po Zlatých Pískách, abychom se mohli pokochat Eifelovkou a ruským kolem . Poslední „pracovní“ den a prohlídka hotelů na Zlatých Pískách – 12 hotelů. Zvládli jsme to vcelku rychle, takže jsme i vyrazili na pláž

Večer nás čekal poslední společný program, tentokrát v baru Kolibite. Pod pojmem bar si však nepředstavujte bar jako u nás. Bylo to opět posezení pod širým nebem. Program byl dle mého názoru z prozatím shlédnutých nejlepší. Uvaděč to na Nás nezkoušel jenom v Němčině, nýbrž v AJ,NJ a FRJ, takže jsem konečně věděl, co nám říká

Opět došlo k hromadnému tanci, kterému jsem se zdárně vyhnul s kuřetem v ruce, následnému kankánu jsem se ale vyhnout nestihl a tak jsem s tanečnicí publiku předvedl, jaký jsou Čecháčci borci v tanci Mno a aby toho nebylo málo, tak jsme se s moderátorem dohodli a udělali vlastní vložku, když jsme se všichni Čedokáři slezli na podiu a veřejně poděkovali kolegyňce, která měla celou služebku na starosti. Jako Zlatý Hřeb poděkování jsme ji postupně vyzvali k tanci – samozřejmě jen mužská část, takže si zatancovala se 4 chlapama(bez námitek vážení ) s rozsáhlým publikem němců a frantíků

Poslední den byl ve znamení volna a posledních nákupů, aby doma nikdo nezůstal opomenut. Vyrazili jsme MHD do Varny, kde jsme prolezli snad každej krám, kterej jsme potkali – já nakoupil v tom prvním, takže jsem po zbytek dne jen bezvládně vláčel tělo Ale abych si i já přišel na chuť, tak jsme to zakončili obědem, ke kterému jsme si dali klasická bulharská jídla – ňami ňam .

Odpoledne už se nám ani na pláž nechtělo, tak jsme sebou plácli k bazénu a užívali si pohody.

V noci jsme potom dojeli do Varny, skočili do letadla a vrátili se domky….

Krátké shrnutí: Bulharsko se mi moc líbilo a rozhodně chápu, proč je jednou z nejoblíbenějších lokalit pro letní dovolenou. Najdete tu skoro všechno, co jinde…

Statistiky:

termín: 9.-16.6.2007

zůčastnilo se: 30 žen a 4 muži

navštívili jsme hotelů: 72

navštívili jsme středisek: 19

Konec

P.S.: Fotky naleznete v galerii

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green