To Vám bylo tak. Byl jednou jeden Codeman a ten si našel Codewoman. Žili byli, šťastní byli

Mno a jinak, prostě jsme se jednou rozhodli, že bychom si mohli konečně udělat dovolenou jen sami pro sebe. Ono se to snadno řekne, horší je ale realizace. Po nějaké době přemýšlení, zvažování a kalkulací jsme došli k tomu, že do ciziny nepojedeme, protože Nám na to chybí takový ty hezký barevný papírky, co sem jim důvěrně říká peníze.

Po dalších propočtech nás napadlo, že by to ani tak nemusela být naše soukromá dovolená, ale že bychom vzali bratránka s přítelkyní a synem. Nabídli jsme jim to a oni vypadli, že by i jo. Tak jsme čekali a čekali, až se rozhodli, že teda nee, že na to teď nebudou mít peníze. Inu, rychle jsme s CW zasedli(já v práci u kompa, CW doma u katalogu) a hledali, až mi do oka padl Penzion u Jiřího v Hranicích u Nových Hradů v jižních Čechách. Cena byla příznivá, ubytování dle katalogu též – jasný, když to prodávam, ne?

Termín byl naplánován velmi zdařile, jelikož jsem se vrátil ze služebky v Bulharsku, tejden pobyl v práci a zase fičel pryč

V pátek jsme dobalili zbytky a začali nakládat do auta. Chudák Favorit musel ukázat, jak univerzálně nafukovací vůz to vlastně je Všechno se vešlo a tak jsme jeli. Ale nebyla to obyčejná cesta do jižních Čech, byla to cesta do západních Čech . Ve Stříbře u rodičů se konala rodinná oslava dědových narozenin, tak jsme se tam taky zajeli ukázat, aby se neřeklo.

V pátek jsem dělal prezentaci Bulharska, tak si chudák CW vytáhla černého petra a seděla sama s dědou, který ji jistě obohatil úžasným povídáním Nakonec jsem si ještě od dědy vyslechl jak jsem neschopnej (přeloženo: mam moc rozumu na to, abych už měl dítě ), tak jsem mu pogratuloval a skočili jsme do auta

Cesta byla dlouhá, místy trnitá….jelo se docela dobře, až na to, že sme oba chytali krapet ponorku a po zážitcích s dědou skoro ani není divu. Kolem 18 hodiny jsme konečně dorazili do vytouženého cíle(dokonce jsme ani nezabloudili) a přivítali nás usměvaví majitelé, dobrá večeře a příjemnej menší pokojík – co víc si může člověk přát?

Hranice jsou menší vesnička uprostřed polí, luk a lesů. Bylo to přesně to, co jsme potřebovali, nebo aspoň teda já jo. Nikde nepobíhali kvanta pošahaných turistů, nehrozilo, že by nám někdo ukrad něco z kapsy a to ticho, to ticho

První den, umořeni po cestě, jsme šli brzy vyzkoušet kvalitu postelí – jsou v pohodě

První nepříjemná věc se pro CW objevila, když se dozvěděla, v kolik budou snídaně Ráno jsme měli snídani připravenou na 8 hodinu, což CW určila jako nekřesťanskou dobu, ale po drobném přemlouvání z tý postele vylezla(nevím proč, ale jako první hledala pistoli ) a na snídani se mnou šla.

Paní majitelka se ukázala jako velmi hovorná, takže nám během první snídaně stihla vylíčit skoro celý svůj život, v tom nám také stihla poradit, kam se vydat na výlety na kolech – to byl první problém, my kola neměli, my si hezky leniprďácky vozili zadky autem Každopádně takhle bylo ráno přijatelné i pro CW, protože neměla možnost rozvíjet svou raní vzpruzelost

Po papu jsme jenom došli pro věci a vyrazili ven. První kroky, no kroky, víte jak, vedly do Českých Budějovic, protože jsem potřeboval sandále. Nejdřív jsme zašli do Gigasportu, koupil jsem toho dost, ale sandále žádný. Prošli jsme ještě pár větších nákupáků, až jsme ty správný sandoše našli

Tahle část byla tedy splněna a tak jsme mohli začít turistit. Zamířili jsme do Hluboké nad Vltavou. Kdo to neví, tak je tam krásnej zámek. Ten den byl dost pařák a krytý parkoviště jsme teda fakt nenašli, vlastně jsme našli jen jedno a všechna místa pod stromy již byla rozebrána. Takže jsme zaplatili 50,– a nechali si pekáč pěkně rozpálit K zámku se de do kopce, tak jsme se chytili za ručky a šlápli do sandošek. Za chvilku jsme byli nahoře a dokonce jsme se ani moc nezapotili, teda aspoň ne víc, než způsobovalo horko samotné. První cesta v zámku samozřejmě vedla na záchodky, další ke kase. Když jsme ale uviděli cenu za prohlídku, tak jsme se otočili na podpatku a já si radši vzpomněl, jak jsme tu byli na školním výletě. Cena za vstup do věže byla naštěstí příznivější, tak jsme se vydrápali nahoru. Těch 30,– rozhodně stálo za to, byl odsud krásný výhled. Cestou ze zámku jsme se ještě stavili u stánku se suvenýry a něco utratili Zámecký park je naštěstí dost velký, tak jsme se šli ještě projít. Hned na začátku jsme potkali luko a kušostřelbu, což mě uchvátilo a rozhodl jsem se, že cestou zpět se tu rozhodně zastavím. Pravda je taková, že jsem se tam skutečně zastavil, ale taky je pravda, že mi to bylo k ničemu, bylo tam tolik dětí, že jsem sklopil uši a odkráčel hrdě středem pryč.

Cestou z kopečka jsme se zastavili ve snack baru a dali si lehčí obídek. Jak jsme se dozvěděli, Hluboká nenabízí k nahlédnutí jen zámek, ale také ZOO Ohrada, kam vedly naše další kroky.

K Zoo vedla docela příjemná cesta kolem rybníka, takže se šlo dobře. Samotná Zoo nás docela překvapila. Přiznávám, asi jsme zhýčkaní Pražáci, protože jsme oba čekali 3 kotce a konec. Místo toho jsme však vstoupili do pěkně upravené zahrady s vcelku širokým spektrem zvířeny – akorát medvěd se na nás vyprd a nevylez Pokud pojedete přes Hlubokou, tak Zoo rozhodně nevynechejte

Z Hluboký už jsme si to zase namířili zpět k našemu zdejšímu prozatimnímu domovu, kde jsme nechali auto a šli se projít. Po návratu jsme se drželi pravidla najíst, umejt a spát

Ráno nás přivítalo zářivé sluníčko, které nám slibovalo další krásný den. Nečekejte však, že to CW ocenila, čim hezčí ráno, tim víc jí prudí, že musí vstávat

Dle doporučení paní majitelky jsme zvolili Třeboň a Cestu kolem světa. My na to ale měli jenom den, narozdíl od pana Foga.

Parkoviště jsme našli příjemné s volnými místy ve stínu, takže nás neměl očekávat rozpálenej pekáč. Zvesela jsme vyrazili na cestu. První zastávka byla u Schwarzenberské hrobky, která teda rozhodně stála za to. Dále už jsme si užívali přírody. Bohužel to nevydrželo dlouho, teda aspoň CW ne. Cesta kolem světa má 12 km a sluníčko již nebylo zas tak příjemné, ba dokonce místy bylo i nepříjemné. Za chvilku jsme byli total upečení a CW ucapkaná. Nevzdala to však(beztak by jí to bylo k ničemu ) a hezky poslušně šlapala dál, ani u toho moc neremcala.

Cíle jsme se oba dočkali a tak jsme se šli do města odměnit něčím dobrým k snědku. Cestou jsme potkali park, který by byl ideální pro in-line brusle, bohužel se nám již po zbytek pobytu nezadařilo sem dostat. U auta jsme pak zjistili, že se nám ani ten stín moc nevydařil, protože zrovna v místě, kde auto stálo byl teď jedinej pruh slunce, takže sme zase měli pec.

Cestou zpět jsme tentokrát nezamířili hned do penzionu, ale jeli jsme vyzkoušet zdejší pískovny a jejich nabídku koupání. Přiznávám i bez mučení, na koupání v přírodních koupalištích jsme dost cíťa. Tady byla voda krásně čistá, ale moc studená na to, abych do ní vlezl. CW se pobízet nenechala a trochu se ošplouchla. Zjevně jsem si vybral dobře, protože po CW zatoužil i ovád, kterej se nechtěl nechat odradit

Další den již nebylo tak krásné počasí, ale taky to nebyla žádná hrůza. Nejprve jsme vyrazili do Českého Krumlova. Parkoviště jsme našli v celku rychle a tak jsme hned vyrazili na zámek. Cena prohlídky byla přijatelná a tak jsme si stoupli do fronty a čekali. Nedošli jsme ani k okýnku a donesla se k nám informace, že prohlídky jsou až do 14 hodin vyprodány. Pro nás by to znamenalo čekat 2,5 hodiny na první volnou prohlídku, což se nám teda skutečně nechtělo, tak jsem si opět vzpomněl na školní výlet, kdy jsem prohlídku absolvoval. Věž vyprodána nebyla, tak jsme jí opět využili. Nahoře to dost foukalo, ale výhled na Krumlov stál stejně jako v Hluboké za to.

Cestou do centra jsme potkali muzeum tortury, což mou hororovou maniačku naprosto nadchnulo, takže jsme tam prostě museli naběhnout. Muzeum je pěkně zpracované a místy skutečně může i nahánět strach. CW až tady skutečně pochopila, jak krutí naši předci byli.

Cesta z muzea nás přes stánek s párky v rohlíku zavedla ke kostelu. Tady nás chytly první dešťové kapky, nebylo to ale nic hroznýho, takže jsme skočili do auta a jeli opět do Budějek.

Tentokrát jsme nejeli nakupovat, ale navštívit zdejší černou věž. U CW se poprvé vyrázněji prokázaly problémy s výstupem na věže. Nejen že mívá závratě, navíc ještě nesnáší schody, skrz které je vidět dolů a těch tady bylo požehnaně. Je to ale holka bojovnice, takže jsme nahoru došli. Výhled opravdu nádherný. Asi si příště rovnou uděláme dovolenou na téma české věže

Pak už zase hurá domky.

Tohle ráno už nebylo tak radostné, venku bylo zataženo a chvilkama pršelo. My se však jentak odradit nedáme a tak jsme vyrazili do Nových Hradů. Parkování na náměstí bylo skutečně za hubičku, takže bysme tu klidně mohli parkovat celý den. Měli jsme docela hladík, tak jsme se poptali, kam zajít na pizzu. Byli jsme posláni jen za roh, kde již pizzerie čekala. Na první pohled jsme byli dost zaražení, protože to nebyla typická pizzerie, kterých je všude mraky. Tady byly staré stoly a židle, dosti jednoduchá výzdoba a celkově to budilo zajímavý dojem. Zkusit se má vše a tak jsme zůstali. Musím uznat, že jídlo bylo dobré a ceny taky.

Dále jsme přes barokní apatiku došli do zdejšího hradu. Konečně jsme našli památku s příznivým vstupným i časem prohlídky Zpočátku to vypadalo, že slečna povede prohlídku zvesela a zajímavě. Jakmile však nastoupila s průvodcovským textem, přepla se do režimu strojového překladu a už to nebylo to ono. Přesto byla pro nás prohlídka zajímavá, protože nás tyhle věci baví a navíc tu byla nádherná velká stará knihovna, což je náš malý společný sen Ukrást se ale nic nepodařilo(a že by to možná CW i zkusila, kdybych jí v tom nebránil )

Jelikož jsme měli ještě dost času, vyrazili jsme do Terčina údolí. Dřívější park přepracovaný v naučnou stezku nás ale nepřivítal s otevřenou náručí. Chvilku po vstupu začalo pršet a my velmi rádi uvítali otevřenou restauraci se střechou a teplem. Když déšť trochu polevil, vyrazili jsme zpět k autu a jeli do penzionu.

Další den se nám to počasí zase moc nepovedlo, ale nijak extra nepršelo, tak jsme vyrazili dokončit procházku Terčiným údolím. Sice chvilkama poprchávalo, ale nebyla to žádná hrůza, takže jsme s klidem pokračovali v procházce a údolí prošli v podstatě celé. Některé úseky jsme vynechali, ne že bychom byli až tak líní, ale trefili jsme nějakou kratší cestu, která nás navedla k těm bodům, které jsme hlavně vidět chtěli. Tuhle procházku taky rozhodně doporučuju, je to moc hezké skloubení historie, techniky a přírody, víc se dozvíte na místě

Dál jsme jeli na Dobrou a Hojnou vodu, které nám byly vřele doporučovány. Bohužel se nakonec dost ochladilo, takže jsme vůbec nevyrazili na vyhlídku a místo toho jsme jenom zkoukli kostel(ale za to moc pěkný kostel) a jeli zase do penzionu.

Předposlední den jsme se rozhodli, že nebudeme nikde courat a uděláme si opravdickou dovolenou. Po snídani jsme šli zpět do pokoje a CW si konečně užila prospinkané ráno. Já tento volný čas využil ke čtení Eragona(to taky nemůžu než doporučit ). Když se mi ženuška vyspinkala, tak jsme vyrazili ven. Ale žádné památky, žádná civilizace, zapluli jsme do lesa a CW se napásla. Ne že by to byla kráva, ale nasbírala si borůvky, které poctivě uložila do bříška Potom jsme šli k pískovně. Tentokrát jsem byl rozhodnut, že se taky smočím. Smočil, ale jenom nohy a pak jsem utekl ven, protože to byla ledárna. Ale náhodou, nakonec jsem se přesvědčil k tomu, že jsem v tý vodě i nějakou dobu stál

Po zbytek dne už jsme jen četli a pakovali, aby bylo ráno relativně klidné. Ráno jsme tedy dopakovali, naházeli věci do auta, snídani do sebe a vyrazili zpět do Prahy.

Poznámka autora: Ani_Skywalker má u mě jedno velký tlustý mínus, protože jsem mu psal, že se u něj cestou domu stavim a on si radši odjel do Plzně na triatlonový závody.

Fotky najdete v galerii

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Question   Razz  Sad   Evil  Exclaim  Smile  Redface  Biggrin  Surprised  Eek   Confused   Cool  LOL   Mad   Twisted  Rolleyes   Wink  Idea  Arrow  Neutral  Cry   Mr. Green